sobota 5. března 2016

     Sobotám se prý říkává „den pracovního volna“.

     Když pominu nesmyslnost samotné definice, protože práce a volno se prostě neslučují, to se klidně budu hádat, zaráží mě i praxe samotná. Protože pokud je to skutečně den pracovního volna, tak by mělo být hlavně to volno, ne?

     Na druhou stranu je však potřeba zdůraznit, že sobotní práce bývají ty příjemnějšího charakteru, neboť se většinou jedná o vycházky. A jakákoliv forma vycházky, tedy i ta do pitomého kopce, je stravitelnější než jízdárna a služčiny příšerné velké kruhy.

     Takže výlet na hřbitov, dneska. Výlety na hřbitov bývají vtipné, protože jde o oblíbenou destinaci místních pejskařů a také důchodců, kteří chodí na hřbitov kolektivně a kterým vždycky děsně dlouho trvá, než si nás všimnou. To pejskaři jsou všímavější a každá sociální interakce s pejskem je děsně vtipná, neboť většina pejsků při setkání s koníky ztrácí sluch a na pokyny páníčků nereagují. Dnešní fena německého ovčáka si nedokázala ujasnit, jestli se nás bojí anebo jestli třeba nebude lepší kousnout mě do nohy. A služka se tomu samozřejmě děsně pitomě smála a volala na pejska, že tohle nemá cenu lovit, že jsme už staří páprdové a že naše maso už bude prošlé a nepoživatelné.

     Chápete to?

    Termín „blbá“ v jejím konkrétním případě nabývá zcela jiných rozměrů. A je především nechutná, protože její prioritní starostí by mělo být, jestli třeba neumírám šokem nebo tak něco, byť v mém konkrétním případě šlo pouze o starost, jestli už borec Amík není moc daleko ode mě, protože kvůli služce a jejím hloupým tréninkovým metodám musím do kopce klusat POMALU.

     A co hlavně, nesměli jsme cválat, ten poslední úsek. Že prý je tvrdo a blablabla, prostě kecy.

     Máme fakt ultra těžký život!

     Váš chudáček koníček

WP_20160305_002 WP_20160305_001




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: