čtvrtek 15. září 2016

čtvrtek 15. září 2016

Jsem zhrzen. Protože tohle jako fakt ne. Rezavec je tady sotva den, a lavina emocí s ním související neustává, jako kdyby se k nám nastěhovala celebrita. Od božího rána si všichni všímají jen jeho, řeší jen jeho, a proudy diváků a fanoušků neustávají, což je únavné, otravné a hlavně nepřínosné, protože nám z toho nekápne vůbec nic. A to není fér!

středa 14. září 2016

středa 14. září 2016

5205 dní. Ano, tolik dní jsme spolu, se služkou. Zní to idylicky, že ano? Tak jak mi tohle sakra mohla udělat? Ono jí těch pár týdnů, kdy vlastnila dva koníky, nestačilo? Ona musí zase exhibovat? Daleké historie neznalým čtenářům upřesním fakta: služka mě znala od narození, ale trvalo děsně dlouho, než pochopila, že já jsem ten pravý. Zde by se mohl rozepsat i Frost, protože ten na tom byl ještě hůře: on musel čekat šest let, než tohle služce došlo, zatímco já pouze 6 měsíců.

úterý 13. září 2016

úterý 13. září 2016

Jako jak zase jízdárna? Tedy ne, že bych nyní nesplňoval dispozice spásačky travin a jiných druhů porostů, ale naprosto upřímně: nic se nemá přehánět! A o paní jízdárně to platí dvojnásobně.

pondělí 12. září 2016

pondělí 12. září 2016

Je to dobrý, pod sedlo nemusím. Takže ta veselá historka s mou oteklou nožičkou přece jen k něčemu byla. Tedy ne, že bych dneska nepřevedl precizní vývrtku, v rámci spásání jízdárny, ale mě služčiny slovní průjmy směrované na adresu mého veselého bílého já nechávají chladného. Ať si klidně nadává, mám to těžce na praku.

neděle 11. září 2016

neděle 11. září 2016

Je hnusná. Moje služka, kdo jiný? Vůbec té půlce nového koníka nezávidím, takhle hnusnou a zákeřnou služku. Protože všechno to, co předvedla dnes, pro to opravdu nemám slov. Předně mě nechala o hladu. Jakože naprosto účelově a bez špatného svědomí. Na noc mi ještě nasekala trávu, ale k snídani jsem dostal už jen mizerný zbytek a tím servírování skončilo. Že nedostávám ani oves, ani müsli, to nehodlám komentovat, tyhle záležitosti se nemocným koníkům nedávají tak nějak pravidelně, když jsou separovaní ve stáji. Ale trávu? Anebo aspoň seno?

sobota 10. září 2016

sobota 10. září 2016

Demonstrativně jsem si splasknul nožičku. Jakože úplně. Prostě ten monstrózní tvrdý a neměnný otok, který ve služce zažehl ty nejhorší obavy a rovněž noci plné snů o zlomené anebo prasklé kosti, protože přesně takhle to navenek celé vypadalo, jsem do rána splasknul. Jakože naprosto nejvíc zcela úplně.

pátek 9. září 2016

pátek 9. září 2016

Sám, opuštěn, osamocen, frustrován. To jsem celý já. A tak když služka ráno odemykala stáj, vynadal jsem jí tak, že nedostala šanci mi říct ani „nazdar, koníku bílej“, a ve řvaní jsem pokračoval, než mi podala jabko. S dodatkem, že majitelka Amíka ještě spí, a že není hezké ji budit.

čtvrtek 8. září 2016

čtvrtek 8. září 2016

Za můj dnešní výkon bych měl být nominován na borce roku, přinejmenším. Anebo aspoň na Nobelovu cenu, nebo tak něco, protože tohle mi služka sežrala totálně, se všemi navijáky. Ale nepředbíhejme.

středa 7. září 2016

středa 7. září 2016

Překvapivě jízdárna. A neméně překvapivě klusová spartakiáda na asfaltu, aby měla služka jasno, jestli šmajdám anebo pajdám. A tentokrát to byla slušně obsazená spartakiáda, protože jak mám ty hladké podkovy a Terezka ještě není všeho úplně znalá, tak jsem nejdřív parádně uklouzl a poté jsem odmítl klusat, protože se mi zkrátka a jednoduše klusat nechtělo. Co je tak těžkého na tom pochopit?

úterý 6. září 2016

úterý 6. září 2016

To nám ty lijáky fakt dlouho nevydržely. K naší smůle, jak jinak. I když pravdou je, že já se dneska z té nelidsky příšerné otravné práce pod sedlem vyvlékl, a to i když se nemuselo na jízdárnu, protože služka si nás všechny odvelela na pastvinu. Že prý zima na krku, plevel musí pryč a bla-bla-bla, takže popadla kosu, a když ona popadne kosu, úplně se změní její výraz a chování.