A co vidí můj kůň?
Připadá mi, že v množství ultra stupidních dotazů služka přebírá světový primát.
Dnes přihodila další, a to jestli je prý nutné, abychom nové seno vyhazovali ze žrací bedny, kadili do něj a poté jej zašlapávali do bláta.
Tak to je snad jasné, ne?
Tak mráz (ten samozřejmě s „malým m“) se zase tak úplně neodstěhoval, jak jsem se původně domníval.
Pouze se usadil o pár stovek metrů výš, než bych očekával, ale to samozřejmě nic nemění na faktu, že to je celé od základu špatně.
Protože k čemu je mrznoucí krajina naprosto mimo náš bezprostřední dosah?
Služka mě dneska naprosto dojala.
Akorát že v uvozovkách, jak jinak.
Protože jestli jste čekali story plnou mrkve, jablek, banánů a něžné lásky, jste začteni v naprosto špatném Deníčku.
Včerejší double vycházka na služku evidentně dojem neudělala.
Což je ryze její problém, já za její duševní rozpoložení odpovědnost nést odmítám.
Protože házet vinu na mě, to je přesně její model!
Severní vítr je krutý.
Což služka pochopila zhruba sto metrů od stáje, kdy usoudila, že těch vrstev na sobě asi fakt má málo, ale že prý se už vracet nebudeme, protože bychom vycházku za světla nestihli.
Borec Amík začal žrát šípky.
Najednou!
Hlavně že se nad nimi celý svůj hnědý život ošklíbal.
Nedá s tím zkoušením sedla pokoj.
Je fakt nemožná!
Že prý ještě musím ukázat pocení a tak mě vytáhla na takovou tu příšernou vycházku „jdeme do kopce… A jdeme z kopce. A jdeme do kopce…“
V neděli se nedělá.
A stal se ZÁZRAK, protože v neděli se fakt nedělalo, a to se cení.
Hrozba hned po ránu.
Jakože místo snídaně šup vyklusat kopec, ještě k tomu úplně sám a opuštěn, aby její milost služka mohla odfrčet pryč.
Nerozumím člověčí logice.
Výjimečně z pera služčina, tentokrát.
Nestihla to, nestihla!
Jakože přijít tak akorát, aby v půli rozdělané práce na pastvině milá služka nezjistila, že za hodinu je tma, a že i kdyby se na hlavu postavila, nic s tím nevzmůže.
Kyš, kyš, kyš.
Tak mám asi po volnu.
Asi určitě, protože služka je doslova umanutá tím zapůjčeným sedlem, a že prý manželka říkala, že tahle značka je úplně nejvíc z nejvíc, a že jestli mi prý nebude, tak si sedlo nechá a koupí si pod něj pasujícího koníka.
No jasně. Tohle jí tak vyloženě věřím.
Prší.
Prší hodně.
Prší celý den.
Prší k obrovské radosti mé služky, protože si přivezla sedlo na vyzkoušení, a vyzkoušet ho tudíž nemohla. Což je samozřejmě naprosto v pořádku, protože já žádné nové sedlo zkoušet nechci, ba naopak. Kdyby je tak chtěl někdo všechny koupit!
Státní svátek, člověčí.
Když nad tím tak přemýšlím, proč ještě nikdo nedoplnil člověčí zákon dodatkem, že v den státního svátku je zakázáno pracovat i koníkům, a že by koníkové měli dostávat něco dobrého?
Veget pokračuje.
Ale zůstávám opatrný, protože v případě mé služky je opravdu na místě nechválit dne před večerem, i když dnes to na práci pod sedlem nevypadalo. Sice k nám služka s Frostem naběhli hned ráno, ale věnovali se naprosto jiným činnostem, neboť služčino nutkání vybudovat nám z pastvin Southfort nadále přetrvává a nikdo není schopen jí to rozmluvit.
Veget.
Žádná služka na obzoru, a co hlavně - embargo vztahující se k práci pod sedlem stále platí, za což jsem moc rád. Možná světlé zítřky opravdu existují.
Největší švanda je, když páni tvorstva přijdou nakrmit téměř za tmy.
Jen škoda, že tuhle šarádu nepraktikují častěji, protože jak zmizí viditelnost, jsou naprosto nepoužitelní. A směšní, jak do všeho narážejí, nic nemůžou najít a ještě to svádějí na sebe navzájem.
Poštvala na mě kováře.
Jako chápete míru mého pohnutí… V listopadu. V listopadu!
V listopadu se přece mají podkovy sejmout, hodit do garáže spolu se sedlem a nechat na to sedat prach minimálně až do dubna.
Pravdu má totiž služčina manželka.
Ona totiž celou tu problematiku naprosto přesně specifikovala!
Což si dovolím rozebrat podrobněji.
aneb pozor na sv. Martina! :-)
pěkně ze sedla:-)
V rámci prevence před všemi hrozbami typu „Martin přijede na bílém koni“ jsem se jal změnit zabarvení podstatně důkladněji než obvykle.
...
Služka si toho samozřejmě vědoma není, že potřebuje vždy a všude odbornou asistenci.
Ale naštěstí má mě a Amíka, kteří ji v tom nenecháme, přestože naše snaha nikdy patřičně oceněna nebude.
Potřebuji právníka.
Obligátní spor týkající se přídělu krmení, protože služka se neustále ohání trapným argumentem, že se nejdřív zpracují zásoby staré. A že prý to loňské seno je ještě dobré.
To by mě fakt náramně zajímalo, jak zrovna ona, která seno nikdy nežrala, pozná, že je dobré!
Zrada.
Hned ráno nás Amíkova majitelka odvedla na tu nejvíc horní terasu. Jako je to od ní milé, že nám ukazuje krásná a neprobádaná zákoutí, protože tam toho času moc nestrávíme, a to i když tam je pořád ještě slušné množství trávy.
Pátek, blázni mají svátek.
A Kibicka narozeniny, říkala mi služka. Ale to se mě naštěstí netýká, beztak bych z toho neprofitoval.
A naštěstí se mě netýkalo ani ježdění, což je chvályhodné.
Že by její milost služka šla konečně do sebe?
V rámci bezpečnostních opatření jsem se dnes uchýlil k taktice „neviděn, neslyšen, nikým nikde nezpozorován“. Prostě abych všemi dostupnými prostředky srazil riziko práce pod sedlem na naprosté minimum, a jak už to u předem pečlivě připravených akcí bývá, bylo mi to nakonec naprosto k ničemu.
... žere Finy?..."
Špatná taktika, z mé strany.
Válení jsem dnes odbyl, ale jak má zůstat chudáček koníček zaprasený, když na jeho povrch neustále útočí přírodní elementy? Bláto na mém pravoboku opadalo a vydrolilo se, a co je mnohem větší problém, většina zdroje toho přírodního vyschla, takže nebylo kde zjednat nápravu.
Ryze preventivně jsem se hned zrána vyválel lautr ve všem, co se kolem naskytlo, včetně čerstvého kaliště divokých prasat, které v rámci minulé zimy vybudoval Amíkův personál. Stupeň matlavosti a přilnavosti naprosto ideální, byl jsem s výkonem nemálo spokojen a očekával jsem tudíž společenský údiv, především ten služčin, který mě měl diskriminovat od sedlání a všech těch činností s tím spojených.
Služka se rozhodla z naší pastviny vybudovat Southfork.
Jinak si její myšlenkové pochody nedokážu vysvětlit. Třeba ta její posedlost mít trní ostříhané do roviny, což si ospravedlňuje výmluvou „kvůli elektrice“, akorát že elektrice by stačila cestička několika centimetry, bez nutnosti strhnout všechno, co během roční služčiny nepřítomnosti stihlo narůst.
Není krásnějšího pocitu, než když venku řádí sluníčkově laděné babí léto, které je služce absolutně naprd, když se smí na svého chudáčka koníčka jen dívat (a to ještě sporadicky).
Prostě paráda!
Můj život je v troskách.
Tak jako všichni víme, že můj život je v troskách již mnoho let, ale obrátek, jakých momentálně nabývá, jsem se skutečně dožít nechtěl.