Asi mám dar od Stvořitele, a to upínat veškerou pozornost na sebe.
Akorát ne zrovna podle modelu, který by se zamlouval služce.
aneb ve dvou se to lépe táhne
tentokrát z Mostu a vzpomínalo se na staré dobré časy velmi intenzivně :-)
...
... pro rozvoj malířských ambicí ... :-)
Áčko zavítalo, za chudáčkem koníčkem :-)
Život je boj.
Dávám to služce najevo dennodenně, ale ona ne a ne to pochopit.
Třeba dneska na jízdárně.
Seriál „služka by ráda na závody“ pokračuje, díl osmistý dvacátý třetí.
Slet čarodějnic, dneska.
Kromě služky, která měla práci povinnou, dorazila ještě i Kibicka a posléze přifrčela i Lucy, takže ryze dámská jízda a proti nám chlapům pořádná přesilovka.
Zrada.
Jakože naprosto nechutná!
Zrůda služka zahájila svůj pracovní den již v půl páté, a to aby mě stihla vzít pod sedlo!
Vivat počasí!
Protože služka dnes byla fest odhodlaná, tak jakože už nebezpečně, co se týče ježdění. Asi ji žralo svědomí, jak to včera potupně zabalila, ale mezi námi bílými koníky, tohle přece není důvod cítit se provinile. Naopak jsem plný pochopení a porozumění!
Psal jsem vám vůbec, že trubka dala všechno moje žrádlo Melovi?
Fakticky, přesně tohle udělala.
Mám totiž období „nežeru“, což je má privátní záležitost, se kterou si budu nakládat tak, jak já uznám za vhodné.
Služka se pochlapila.
Tedy ve smyslu počinů, nikoliv fyzicky, neboť vzato do detailu, měla dnes do pravého chlapa hodně daleko.
Jsem rozlícen.
Protože já ji moc dobře slyšel! Říkala, že když už tedy pořádně zapršelo, tak by vůbec nebylo od věci vyrazit konečně také ven, jakože si zacválat.
Chápete, cválat… Venku… Na louce…
A výsledek?
Lonž.
Má frustrace nabývá ještě větších rozměrů, než jakými disponuje velká jízdárna.
Přesně ta jízdárna, na kterou mě dnes služka nasměrovala, přestože právě v prostorách této jízdárny se nikdo jiný nenalézal, zatímco v té malé právě vyklusával Dannyboy.
Jestli si služka myslí, že v tomhle pařáku budu makat, tak to se fakt šeredně plete.
Zmokli jsme, ráno, jakože hodně.
A čekali jsme s Béruš vzorně seřazeni u vchodu a klepali jsme si na pomyslné hodinky, protože její milost služka nikde a nikde.
Jsem zhnusen.
A to veškerými okolnostmi mé bílé existence.
A může za to jak jinak než moje služka.
Zrada.
Poštvali na mě děti.
A vsadím se, že tahle ohavnost pochází od služky, zřejmě se mi chtěla pomstít za včerejšek!
A nebudu.
A nebudu chodit na otěži.
A už vůbec nebudu chodit se sníženým krkem, protože já jsem chudáček koníček, který měl minulý týden bebí a takoví prostě pracovat nebudou.
Mé modlitby vyslyšeny nebyly.
A to jsem se tak snažil!