Archiv za měsíc únor 2016

pondělí 29. února 2016

pondělí 29. února 2016

Konečně den, kdy je nepřehlédnutelná služčina frustrace. Moje služka je totiž zatížená na vyvolávání měsíce března a tahle její úchylka trvá v období listopad – únor, kdy musíme poslouchat její vzdychání a kňourání, ať už je konečně březen a když už bude březen a že letos je to fakt peklo, jak je březen v nedohlednu. A jelikož je přestupný rok, tak místo aby dnes už konečně měla březen, tak má pořád únor, a co navíc – začalo sněžit. Jakože docela hustě. A přitom ráno pršelo, jak se na budoucí březen sluší a patří, a až v době, kdy se služka chystala opustit teplou kancelář, dešťové kapky změnily podobu na krupky a posléze i sněhové vločky.

neděle 28. února 2016

neděle 28. února 2016

Veget. Co víc si přát? Snad jen aby se nám méně sahalo pod deky a dívalo na chudinky nožičky. Ona už to totiž služka nařizuje i holčičkám, a ty jí to bohužel žerou i s navijákem, že to jsou obecně prospěšné činnosti a tak. Což je samozřejmě lež jako věž!

sobota 27. února 2016

sobota 27. února 2016

To zase služka něco výtečně naplánovala. Jakože práci pod sedlem, je fakt směšná. Ona, která půl božího dne stráví civěním do tří různých druhů předpovědí počasí, je v sobotu ráno konsternována faktem, že venku je všechno durch promrzlé, tedy i terén a veškeré jeho nerovnosti a tak. Což je v minus pěti opravdu, ale opravdu šokující!

pátek 26. února 2016

pátek 26. února 2016

Sice o příslovečný a klidně i koňský bílý chlup, ale klaplo to. Bez práce, dneska! Zaprvé díky Anetce, která má stále neschopenku, a zadruhé díky služce, která z práce vyběhla cvalem až v půl páté. A to už se žádná estráda konat nestihla, protože odpolední světlo už pomalu mířilo do hajan, než se služka převlékla a sebe i psa vykýblovala ven.

čtvrtek 25. února 2016

čtvrtek 25. února 2016

Frostovi kompletně, dneska. Skoro jako komando, rodinné. Ale Frost je mazaná hlava rodiny, takže zvolil nejsnadnější cestu, jaká se nabízela: nevzal si holinky. A chodit za námi bez holinek v tomto období se většinou nevyplácí, tedy pokud nejste Frost a neuděláte si z toho výhodu. Protože kdo nemá holinky, nesmí do bláta. A kdo nesmí do bláta, nemůže pomáhat služce!

středa 24. února 2016

středa 24. února 2016

Kdybych byl člověkem, napsal bych sem „ty vole, fakt že jo“. Protože ona to ta čúza asi fakt myslí vážně! S tou drezurou, minimálně. A že v rámci přípravy Anetky na zkoušky letos budeme s Amíkem jezdit převážně na drezury, aby se holčička vyjezdila v obdélníku, když už ho nemáme k dispozici doma. Potud služčiny mozkové pochody chápu...

úterý 23. února 2016

úterý 23. února 2016

Celou noc mě trápily zlé sny, o služce a velkém kruhu. Stála v nich přede mnou, šermovala svou trapnou tušírkou a zdůrazňovala „já se vrátím a se mnou přijde i skutečná drezura!“ Děsivé.

pondělí 22. února 2016

pondělí 22. února 2016

Zvrhlý humor mé služky dnes ochutily holčičky. Konkrétně Terka, má jinak dvorní jezdkyně, protože Terezka je služebně nejmladší a poslední měsíce jezdí výhradně na mém bílém já. Což je fajn, protože Terezka je hodné děvče, nic komplikovaného po mně nechce, a když občas zkouším vyjednávat, co se týče směru, ona se tomu pokaždé směje. A ne málo. Sice nemám nejmenší tušení, co je tak děsně srandovního, když zazní povel doleva a já pokračuji rovně, protože moje služka se tomu třeba vůbec nesměje, ale to stejně nic nemění na faktu, že tento přístup mi naprosto vyhovuje.

neděle 21. února 2016

neděle 21. února 2016

Anetka s borcem Amíkem uzavřeli mírovou smlouvu. Tedy Anetka si to myslí, u borce Amíka bych si až tak úplně jistý nebyl, ale třeba se mýlím, protože u největšího borce ve vesmíru nikdy nevíte, čeho všeho je schopen. Akorát tedy to sahání pod deky, hned po ránu, to bych zákonem zakázal.

sobota 20. února 2016

sobota 20. února 2016

Borec Amík dostal příležitost napravit si reputaci. Tedy takhle to nazvala služka, zatímco já bych si dovolil tuto klasifikaci lehce poupravit, a to na „Anetka dostala příležitost být před borcem Amíkem o krok napřed, kterou však neproměnila“. Prostě největší borec ve vesmíru usoudil, že včerejší koncepce není tak úplně marná, a znovu na Anetku udělal velkého koně a nasazení ohlávky zdvořile odmítl, stejně jako ostatní nabídky ke spolupráci. Anetka rychle vyčerpala škálu „o krok napřed“, aby se neřeklo, že se nesnažila, a pak telefonicky žalovala služce, že borec Amík přesun do stáje takticky odmítá, a že prý si pro borce služka dojde sama.

pátek 19. února 2016

pátek 19. února 2016

Jestli každá návštěva kováře bude automaticky znamenat zesílení služčina odhodlání „nejvyšší čas začít něco pořádně dělat“, budeme nuceni založit odbory. Protože takhle, vážení přátelé, takhle tedy opravdu ne!

čtvrtek 18. února 2016

čtvrtek 18. února 2016

Poštvali na nás kováře. Že prý tady byl naposledy vloni a že už se nám určitě stýská. Jenomže naposledy vloni bylo před sedmi týdny, takže s blbější výmluvou služka opravdu vyrukovat nemohla. A už jen fakt, že pro nás přišla před polednem, nás měl dostatečně varovat.

středa 17. února 2016

středa 17. února 2016

Jako jak sníh? To nás chce počasí děsit, nebo co? I když navenek to vypadá, že holčičky už od takových těch děsivých představ o romantickém ježdění v závějích pomalu upustily. A mají stejné průpovídky jako služka, takže jaro, sluníčko, teplo a tak, jen s tím rozdílem, že služka takhle pindá už od listopadu. Jako nic proti sluníčku, teplu a tak, ale když ono to všechno má dodatky plné jízdárny, tréninku, soustředění a závodů, a to rozhodně není dobře. To je vlastně téměř špatně, vzato do detailu.

úterý 16. února 2016

úterý 16. února 2016

Ona to služka s tou prací pod sedlem asi fakt myslela vážně, včera. Regulérně jsem se z té myšlenky orosil, ale naštěstí pro nás služce včas docvaklo, že je potřeba vykoulet balík a že to se neslučuje s koncem její pracovní doby a tento týden i s poslední hodinou Anetčina vyučování. Tímto bych rád poděkoval oběma ústavům, především tomu Anetčinu, protože hlavně díky němu jsme dnes nemuseli prostor naší milované pastviny opustit ani jediným chloupkem.

pondělí 15. února 2016

pondělí 15. února 2016

Návštěvy samozřejmě přijímáme, dokonce i ty neohlášené, protože jsme velkomyslní a nenamyšlení. A hodní kluci, na to nesmím zapomínat, protože to je z pohledu lidí tím absolutně nejdůležitějším fragmentem. Ale tím spíš by návštěvy neměly zapomínat na úplatky. Nebo ona snad ta jedna mrkev (anebo dvě mrkve, abych se o tu jednu nemusel dělit s největším borcem ve vesmíru) je tak děsně těžká, že ji průměrný dvounožec neunese?

neděle 14. února 2016

neděle 14. února 2016

A co nového, u nás? Naštěstí nic. I neděli jsme strávili v poklidu na pastvině, nerušeně, nepočítáme-li nálet holčiček s lopatami a vidlemi. Jako úklid bobků je naprosto v pořádku, protože právě pořádek musí být, ale proč sakra tak hlasitě?

sobota 13. února 2016

sobota 13. února 2016

Neměli bychom to přehánět, s těmi hodnými kluky. Ztrácíme tím prestiž, a to je prostě v základu špatně. Služka pro nás dnes poslala děti, na pastvinu. Sice ve formě přesilovky, protože byly celkem tři, tedy jedna šla se mnou, druhá s největším borcem ve vesmíru a třetí otevírala a zavírala všechny vchody a východy, kterých máme požehnaně, protože služka je v určitých ohledech fakt praštěná, ale jelikož šlo o historickou premiéru „jdeme samy pro koníky!“, mělo to adrenalinový nádech.

pátek 12. února 2016

pátek 12. února 2016

Prázdniny pokračují. Velké díky kocourovi, tomu služčinu. To on začal kašlat a sípat a bylo nutnější s ním zajet k doktorovi, než nás brát pod sedlo, což se cení. Doufáme, že Cool (plným jménem Cool van de Göhla) bude kašlat a sípat každý pátek. Nebo aspoň ob týden, i to se cení.

čtvrtek 11. února 2016

čtvrtek 11. února 2016

Myslím, že termín „pastva pro oči“ v případě chudáčka koníčka nabývá naprosto nových rozměrů. Tedy minimálně u mě a borce Amíka. Ono vidět každý den dvounožce, jak nosí k nám nahoru vodu, to je možná pocit ještě víc k nezaplacení než holá skutečnost, že se nemusí pod sedlo. A pokaždé je vyhlížíme, na našem oblíbeném místečku, které je doslova parádní vyhlídkou, protože donáškovou službu lze snadno monitorovat dřív, než ona vůbec zmerčí vás. A také ji popohánět!

středa 10. února 2016

středa 10. února 2016

Nezávisle na masopustu i dnes volno. To je vám tak parádní pocit! K nezaplacení, fakt že jo. A ještě nás svou přítomností poctila mezinárodní návštěva. Sice si víc všímala služčiny čuby než nás, ale netřeba pochybovati, že prioritním důvodem návštěvy jsme byli my, chudáčkové koníčkové! Zřejmě jestli jsme skuteční a opravdoví (přeloženo do srozumitelné terminologie „skutečně báječní a opravdoví šoumeni“). A protože opravdu jsme, vyfasovala služka dary a bohužel pro nás nesouvisející s roční zásobou mrkve či dovolenou mimo dosah mé služky...

úterý 9. února 2016

úterý 9. února 2016

Jako jak masopust? To už tady jednou bylo, ne? Sice v roce 2011, což už pár let zpátky je, ale ani to nic na situaci nemění. Prostě jednou a dost!

pondělí 8. února 2016

pondělí 8. února 2016

Když na to přijde, tak vlastně i osmý únor by mohl být mezinárodním dnem mrkve. Anebo celý únor by mohl být mezinárodním měsícem mrkve! A když se jedná o přestupný rok, tak by ze zákona mohla vzniknout povinnost všem nebohým koníkům minimálně sto kilo přihrát. Samozřejmě nemyslím najednou, protože takhle by mi toho většinu sežral borec Amík, je v konzumaci čehokoliv podstatně rychlejší. I když služka tvrdí, že cokoliv na světě žere rychleji než já.

neděle 7. února 2016

neděle 7. února 2016

Sedmý únor by klidně mohl být mezinárodním dnem mrkve. I když v našem případě spíš mezinárodním dnem bez mrkve, neboť naše situace je neměnná, tedy co se týče mrkve. A nepomáhají ani němé bílé pohledy, což už je fakt na pováženou.

sobota 6. února 2016

sobota 6. února 2016

Následky se naštěstí nekonaly, uf. Myslím ty ze včerejška, jak největší borec ve vesmíru předvedl westernový prvek kvůli volavce, akorát že v rámci rádoby drezurní práce. Anetku naštěstí rozbolela hlava, a protože služka si je zatraceně dobře vědoma faktu, s jakým nadšením, odhodláním a oddaností bych se chopil práce v pozici sám a opuštěn bez Amíka, odpískala to automaticky. Tak se nám to líbí!

pátek 5. února 2016

pátek 5. února 2016

Služka není schopna docenit aktivitu borce Amíka, a to ve věci obohacení mého Deníčku veselými historkami z natáčení. Tedy ze života, aby nevznikl dojem, že nás služka zatáhla do nějakého svého dalšího stupidního nápadu, protože není týdne, kdy hlasitě neštká nad tím, jak obrovská škoda je, že nebydlíme blízko filmových studií, protože borec Amík je naprostý mistr v grimasách.

čtvrtek 4. února 2016

čtvrtek 4. února 2016

Jako jak sníh? Jsme snad hory, nebo co? Počasí už fakt blbne. A zbytečně nás tím děsí, protože jakákoliv bílá pokrývka činí z dvounohých bestie chtivé ježdění a tak, a my jim ten obal romantiky v závějích fakt nežereme.

středa 3. února 2016

středa 3. února 2016

Věř a víra tvá tě uzdraví! Vždycky říkává pan kovář, když se služka rozpovídá na téma nejnovějších poznatků týkajících se všech bebíček, které obohacují mou (a tím pádem i její) existenci. A vždycky se u toho pan kovář tak potutelně usmívá, čímž definitivně vymýtí veškerou služčinu radost z právě koupených super kamaší nebo tak něco, a celé je to nesmírně vtipné. A také poučné, i když vlastně jak pro koho.

úterý 2. února 2016

úterý 2. února 2016

Tak asi máme vroubek. Fakt že jo. A prý kvůli tomu včerejšku, což mi má bílá hlava nebere. Tak snad se zase tolik nestalo, ne? Pár minut honičky s dětmi, na to se přece neumírá, notabene když jsme nikam daleko neutekli, zůstali jsme na cestě. A ty rozbité kanystry? Za to my nemůžeme!

pondělí 1. února 2016

pondělí 1. února 2016

Tak jako ne, že bychom byli z cukru, to skutečně nejsme. Minimálně já, byť jako cukr působím. Tedy když ze mě služka sejme deku, protože místa krytá dekou mám krásně a sladce bílá. Služka pokaždé vzdychá blahem, když je toho svědkem, tedy do momentu, než upře zrak na můj krk či břicho. Anebo ocas, protože můj královský arabský ohon má k hrdé a sněhobílé barvě stejně tak blízko, jako bílí koníkové k radostnému vítání veterinářů. Ale jako zatím mi ho neumyla, přestože tím vyhrožuje průměrně třikrát týdně, a to ho mám z většiny úplně černý.