Archiv za měsíc srpen 2016

středa 31. srpna 2016

středa 31. srpna 2016

Zas bych to nepřeháněl, s těmi jízdárenskými aktivitami. Přece jen zima na krku, spousta práce s výměnou srsti… Trošku ohledu, k našim potřebám. Ale s tou válkou vyhlášenou plevelu to služka asi fakt myslí vážně, protože dnes si vzala na paškál křídlatku na jízdárně a udělala s ní krátký a rychlý proces, aby si prý ta svině asijská nemyslela, že když letos nepřijeli pánové z povodí, že to znamená mír. Občas je lepší služku nedráždit, plevelem bych vážně být nechtěl.

úterý 30. srpna 2016

úterý 30. srpna 2016

Tak jako ne, že bychom neocenili služčinu aktivitu, v rámci včerejší polemiky na téma „pastvina“: samozřejmě jsme rádi, že trubka vyvíjí aktivitu, byť by se dalo sáhodlouze spekulovat, jestli ve skutečnosti jde o naše nebo její zájmy. Ale spíš bych se přikláněl k verzi druhé, protože výsledek tomu odpovídá. My jsme chtěli otevřít prostřední terasu, což je vcelku primitivní zásah týkající se tyček a lanka! O žádné kose a kopřivách a tak nepadlo ani písmeno, sakra!

pondělí 29. srpna 2016

pondělí 29. srpna 2016

Aby se všichni z toho Amíka nezbláznili. A z té jeho a Anetčiny všestrannosti. Až svou kategorii vyhraje, tak jako před dvěma lety já, pak se budeme bavit o tom, kdo je tady borec. Tedy jakože normální borec, protože tím největším ve vesmíru Amík samozřejmě zůstává, to už je na doživotí, s tímhle jeho posláním bych se samozřejmě neodvážil nijak manipulovat! Jinak dneska vegáč. Služku včerejší procházka v rámci prohlídky crossu, jak to šla kvůli Anetčině dezorientaci dvakrát, asi vyčerpala, protože ježdění nakonec odpískala, byť holčičkám naslibovala hory, doly a ráchání v řece. Což na jednu stranu není fér, ale na druhou je potřeba uznat, že když se nikam nemusí, notabene pod sedlo, tak že to je pořád lepší než ta opačná varianta. I když je zase už vedro a osvěžení by bodlo. Trošku. Ale fakticky jen trošku!

neděle 28. srpna 2016

neděle 28. srpna 2016

Fakt jsme to dali. Jakože tu trávu, nasekanou. Mákli jsme si pořádně, na žádný velký odpočinek nebyl čas, ale zvládli jsme to, a když se služka během zaplétání Amíkova mustang porostu ptala, kolik jsem toho nechal, než nás v boxech prohodili, odpověď „nic nezbylo, všechno sežrali“ ji konsternovala. A ne málo. Hlavně proto, že pokyn zněl „všechno, co zbude, dejte Amíkovi, aby se ještě před odjezdem nažral“, a jelikož nezbylo nic, tak Amík ostrouhal. Jako kdyby chudák největší borec ve vesmíru mohl za to, že služka vydává naprosto dementní pokyny.

sobota 27. srpna 2016

sobota 27. srpna 2016

Nejsem s to rozhodnout, jestli je horší muset dřít hned zrána, anebo odpoledne za plného parna. No zkrátka a jednoduše služka vyrukovala s nápadem, že Anetka si s Amíkem dnes zaskáče, před zítřejšími závody, a aby to nebylo takové peklo, jaké slibují bez rozdílu barvy, věku a pohlaví veškeré dosažitelné rosničky, tak že to sfoukneme hned ráno. Jakože brzy ráno, aby její milost služka stihla vyhlídkovou jízdu v KV, protože prý mají s Frostem dejavu rande ve 114. A odtud vítr vane! Houby s octem, že jí záleží na tepelném komfortu chudáčků koníčků: samozřejmě jí šlo o sebe a její vlastní zájmy. A obličeje holčiček po zjištění, že nás mají na pastvině odlovit už v sedm hodin ráno, se mělo natočit a nahrát na internet jako odstrašující příklad, protože tohle bylo víc než vypovídající!

vodní radovánky

vodní radovánky

aneb říční ráchačka na dlouhý čas :-)

pátek 26. srpna 2016

pátek 26. srpna 2016

Vedro jako kráva, prohlásila služka. Proč se vlastně říkává „vedro jako kráva? Proč mají krávy výsadní postavení v lidské lingvistice? Co lidem brání říkávat „vedro jako koník?“ Obecný smysl původního přirovnání sice nechápu, ale už jen z úcty k našemu rodu by se to užívat mohlo.

čtvrtek 25. srpna 2016

čtvrtek 25. srpna 2016

Tak jako mohli mi tu neschopenku ponechat o pár dní déle. Protože dnes jsem už dřel jako kůň. Tedy ne, že bych nebyl kůň, ale nic by se nemělo přehánět a práce tuplem. Já přeci nikam na závody nejedu, říkala to služka. Tak proč tolik cirátů? A ještě k tomu na jízdárně? A jestli největší borec ve vesmíru doufal, že si dnes zaskáče, což je naprosto jiný level ve srovnání s jízdárenskou otravou otravnou, tak doufal marně, neb cílem služčina snažení bylo „je vedro, v neděli bude ještě větší, zkusíme, jestli je v tom schopen tu drezuru zajet aspoň průměrně.“

středa 24. srpna 2016

středa 24. srpna 2016

Volno. No fakticky jo! Služka sice velmi hlasitě zdůrazňovala, že je to kvůli Amíkovi, aby měl oddechovku před nedělní všestranností, ale my všichni dobře víme, že kecá. Já ji moc dobře slyšel, že nestíhá kvůli práci, protože zaskakuje za kolegu na dovolené a nějak se jí to nahrnulo a potřebuje si to dodělat. A hlava mi nebere, proč s tím dělá takové ciráty. Ale zase kdyby jí zaměstnavatel přidal práce natolik, aby nestíhala vícero dní v týdnu, vůbec bychom se nezlobili, to nepopírám. Rozhodně by to stálo za pokus!

úterý 23. srpna 2016

úterý 23. srpna 2016

Uhodily tropy. To brzy, jak jedovatě poznamenala služka. Tedy jasný důkaz, jak lidé nikdy nemají jasno, co doopravdy chtějí. Jak je to dlouho, co jízdárna byla komplet vyplavená, plevel díky lijákům rostl před očima a o sušení sena si dvounozí mohli nechat jen zdát? Teď může sušit od rána do večera, ale ona ne, ona bude remcat. Celá její existence je evidentně založená na tom, aby mohla remcat na cokoliv a kdykoliv. A většinou bezdůvodně, což je na této ošemetné problematice soužití s lidmi to vůbec nejhorší. Ale dneska jsem to fakt vyhrál.

pondělí 22. srpna 2016

pondělí 22. srpna 2016

Páteční estráda s chudinkou nožičkou vůbec nebyla špatným tahem, tenhle mistrovský kousek mi nelze upřít. Plody své práce jsem sklízel i dnes. Do karet mi hrála i skutečnost, že moje dvorní jezdkyně pospíchala k zubaři, byť mi není úplně jasné, jak někdo může pospíchat k zubaři, já bych k nikomu podobnému nepospíchal ani omylem. A když už bych pospíchal, tak spíš od něho, protože zubaři mívají obrovské silné pracky a bývají slepí: před nimi můžete z důlku vytlačit 90% oka a oni si toho stejně nevšimnou.

neděle 21. srpna 2016

neděle 21. srpna 2016

Výročí sovětské okupace, dnes. Naprosto mi má bílá hlava nebere, co má tahle lidská událost společného s námi. Chápal bych ještě lehkou souvislost s tanky, přestože by šlo o služčinu slovní hříčku, protože zástupce plemene fríský kůň si takto pojmenovala sama služka. Sice na základě podobných vlastností, protože hned první den nástupu do práce jí fríská kobyla ukázala, jak se jde skrz kolečko, a na služku tenhle zážitek udělal ohromný dojem. Že prý fakt jako tank, když si to poklidně šine skrz barikádu.

sobota 20. srpna 2016

sobota 20. srpna 2016

Myslím, že dostihových dnů by v Pardubicích měli pořádat více. Aby byl od služky klid častěji, protože jen díky tamějšímu mítinku moje živitelka hned zrána sedla do bílé krávy, naložila Kibicku a byl od nich celý boží den klid. Samozřejmě že snídaně i večeře nám naservírována byla, protože bez zajištění základních potřeb chudáčků koníčků by se služka odtáhnout takhle daleko neodvážila, a snůšku instrukcí obdržely i holčičky. A ty dnes vyloženě bodovaly, doslova na všech frontách, protože na nejčastěji omílaný a zdůrazňovaný rozkaz „bílému koníkovi namazat chudinku nožičku!“ zapomněly jako smrt. Tedy ne tak docela.

pátek 19. srpna 2016

pátek 19. srpna 2016

Tak jsem jim to dnes předvedl, jak se to dělá, i jak se to má opravdu dělat. Ve full verzi. Služka konečně pochopila princip ideálního tréninku a rozhodila disciplíny spravedlivě: největší borec ve vesmíru schytal drezurní sedlo a já vyfasoval skočku. Že jí to ale trvalo, co? Než konečně pochopila, jak je to skutečně správně!

čtvrtek 18. srpna 2016

čtvrtek 18. srpna 2016

Služčino trapné výročí bouračky s Bobánkem. Není roku, aby nám to nepřipomněla, jak se vraceli s mým předchůdcem a rovněž kamarádem z vycházky, a do zadku jim vjela motorka se dvěma řidiči. Já osobně bych do zádě Barbara Bobana nikdy neboural, protože byla fakt monstrózní a uměla mistrovsky kopat, což motorka a přední řidič pocítili na vlastní kůži/plechy a odnesli si patřičné následky. Služka srážku odnesla jen s rozbitou hlavou a jsem si jist, že se jí nerozsvítilo, i když tu skálu lebkou orazítkovala pečlivě. A jelikož nám tuhle historku nepřestává vnucovat, rozhodl jsem se dnešnímu datu přiřadit svou, Finečkovskou.

středa 17. srpna 2016

středa 17. srpna 2016

Něco je špatně. Ne něco, nýbrž všechno je špatně! Protože když služka vytyčí jakože drezurní obdélník, je to zrada jako vyšitá a zrady já opravdu nemám rád. A asi bych měl poděkovat počasí, že i tuhle konkrétní epizodu zařídilo v můj prospěch, protože lijáky minulého týdne ještě pořád mají na naší jízdárně vůdčí roli, rohy jsou hluboké a já do nich tudíž nesmím.

úterý 16. srpna 2016

úterý 16. srpna 2016

Cvalovka! A to parádní. Žádné blbé pole mírně do svahu, nýbrž louka, a to ne jedna! Nevím, jaká událost mou služku poznamenala, každopádně cíl dnešní práce byl jasný a to cválat, cválat, cválat. Tedy naprosto luxusní cíl. Služčino zjištění, kde doopravdy leží ten strom, kvůli kterému nejde dole u řeky přejít z louky na louku, opět ukázal, že dvounozí prostě nejsou schopni se domluvit, přestože k verbální komunikaci používají nespočetné množství slov. Že prý to pochopila jinak, a že doprčic louka končí vzadu na konci, nikoliv v půli, přestože se tam zužuje…

pondělí 15. srpna 2016

pondělí 15. srpna 2016

A prostě MÁME těžký život. Protože když pro vás přijdou hned ráno a místo snídaně dostanete uzdečku a sedlo, je to přinejmenším pobuřující. Koho sakra zajímá výmluva, že snídaně počká, když jsme celou noc zobali trávu? Jak může ubohý a sprostý dvounožec typu moje služka vědět, že zrovna nemáme hlad? Co když dvě hodiny před snídaní držíme na pastvině půst právě proto, abychom si snídani patřičně užili? Jsou blbí a bezohlední naprosto všichni. A když to korunují jízdárenskou prací, tak tuplem!

neděle 14. srpna 2016

neděle 14. srpna 2016

Jako jak, pod sedlo, když jsou dostihy? Tedy ne, že bychom měli my dva cokoliv společného s dostihy, byť nepopíráme, že nám by se zrovna tahle pracovní náplň nesmírně líbila. Chodit si rychlé práce a pěkně v položení na předku, místo pitomé snahy o opak, protože služku ty její drezurně-dementní touhy ještě nepřešly. Jenomže to by museli přepsat dostihový řád a povolit starty i polokrevníkům majícím pouze 50% podílu A1/1. A že bychom dobíhali dalece poslední, by nám dvěma vůbec nevadilo, protože je to furt lepší než šaškovat na jízdárně!

sobota 13. srpna 2016

sobota 13. srpna 2016

Skoro jedna nula pro chudáčka koníčka, dneska. A to jsem neměl v plánu služku sejmout, to přišlo tak nějak samo a spontánně. Ale popořadě. Protože nejdřív jsme vozili návštěvu. A té se koníkové děsně moc líbili, což nemělo chybu, protože jsme dostali hrozně moc úplatků. Sice trapně až po ježdění, ale ani to nakonec až tolik nevadilo, protože po krokování s návštěvou jsme vyrazili do terénu a že prý si zacváláme.

pátek 12. srpna 2016

pátek 12. srpna 2016

Počet služek nula, dneska. To je prima, ne? Samozřejmě mnohem lepší by bylo nenarazit během dne na vůbec žádného dvounožce, ale to by zase znamenalo žádný kýbl se snídaní/večeří. Což už úplně fajn není. Nicméně kdyby se dvounozí fakticky snažili, dalo by se podobného modelu dosáhnout. Přece jen pastvina je rozlehlá natolik dostatečně, že by stačilo se nepozorovaně připlížit a ohlídat si moment, kdy zrovna budeme na opačném konci, vzadu v tom stínu pod korunami stromů.

čtvrtek 11. srpna 2016

čtvrtek 11. srpna 2016

Jako jak přepažit terasy? Co je sakra tohle za stupidní nápad? Služce už nadobro přeskočilo? Navíc i kdyby ano, mně a největšímu borci ve vesmíru to stejně nepomůže. My se totiž nemáme kam a komu odvolat, ani se nikoho dovolat. A když její milost služka zavelí, že se prostě dolní a prostřední terasa přepaží, tak se na nás dva a náš koníkovský migrační program ohledy brát stejně nebudou. Plus bubáci, což je dost možná nejošemetnější problém. Ano, co když se na spodní pastvině vylíhne bubák, a my nebudeme mít kam utéci, když nahoru nesmíme?

středa 10. srpna 2016

středa 10. srpna 2016

S tím zbořeništěm u vchodu na pastvinu nemáme my nic společného. Tedy trošku máme, jak by ne, ale jelikož nejsou přímé důkazy, tak vlastně nemáme. Bez důkazů se jedná o křivé obvinění a to je v lidském zákoníku trestné, takže smůla! Ale borec Amík, byť je největším borcem ve vesmíru, by asi měl s těmi hrátky s drátky přestat, tohle nevěstí nic dobrého. Služka sice většinou jenom vyhrožuje, ale je schopna do toho všeho naoko přepažovacího elektřinu pustit. Bohatě stačilo, co nahoře na pastvině předváděla dneska.

úterý 9. srpna 2016

úterý 9. srpna 2016

Moc pěkně, počasí! Vyplavit jízdárnu během jedné jediné noci, to se každému nepodaří, klobouk dolů. Služka tudíž byla postavena před filozofickou polemiku „Kam s nimi?“, vzhledem k nesjízdnosti jízdárny, aby nakonec vymyslela, že půjdeme na hřbitov. Jakože ale úplně všichni. Že nejdřív ona vyzkouší, jestli jsem hodný kluk, dneska, a když prý budu, tak druhé kolo se mnou půjde Terka a Míšu že svezeme cestou tam a zpět. Ano, jsem jenom bílý koník, ale nebylo by podstatně jednodušší se na celou tu šaškárnu s ježděním vyprdnout? A jenom nás nakrmit? Vždyť kolik radosti by v nás tohle gesto zažehlo, doslova bychom bublali štěstím a blahem!

pondělí 8. srpna 2016

pondělí 8. srpna 2016

Jako jak zase pod sedlo? Když se chodilo celý víkend? Nepřehání to služka, poněkud? Anebo snad jde o pomstu, když nevyšly sobotní závody? Což je ohavné už jen z principu. Ano, vím, byly to jediné závody široko daleko, kde mohly startovat všechny naše holčičky, tedy i ty zatím ještě neskákací, ale to přece neznamená, že se kvůli tomu s borcem Amíkem přetrhneme!

neděle 7. srpna 2016

neděle 7. srpna 2016

Jako jak, jít pod sedlo hned ráno? To se páni tvorstva zbláznili? Nejzvrhlejší akce většinou vzejdou od mé služky, ale přišly pro nás Anetka s majitelkou Amíka, a zjištění, že místo kýblů se snídaní nesou stájovky, bylo opravdu skličující. Tohle prostě není fér. Ale tak ještěže je jízdárna kaput, protože se tím pádem šlo na vycházku a vycházka je prima, když si dáte záležet. Anetka na mě samozřejmě žalovala služce, že jsem neustále chtěl běhat, což by ale tolik nevadilo, na rozdíl od skutečnosti, že potvora služka nezapomněla Anetku instruovat, aby nezapomněla na martingal.

sobota 6. srpna 2016

sobota 6. srpna 2016

Mé přání a modlitby byly vyslyšeny. A ani to nebolelo! Služku musí vyloženě těšit, že má šest kamarádů dopravců, přičemž jeden musí s pejskem na operaci, druhému marodí hříbátko, třetí je kdesi na čundru, čtvrtý má rozplánovaný výlet, pátý se neozve vůbec a šestý zjistí pozdě večer, že auto je kaput. Anebo se mnou všichni soucítí a to je nemálo potěšující.

pátek 5. srpna 2016

pátek 5. srpna 2016

Pozdě, milé počasí, pozdě! Čtyřhodinový liják typu „konev hadr“ měl přijít v pondělí ráno, nikoliv den před závody! Notabene když máte kvůli oteklému očičku na hlavě masku, ve které když se pořádně vyválíte v blátě, tak pak opravdu nic nevidíte, protože bahýnko v té umělohmotné síťovině trapně zaschne. A tak služka hned ráno vyslala k majitelce Amíka instrukci „masku ne“, aby hodinu poté přišla Anetka s mastičkou, která mi očičko promazala a masku nasadila. Prostě služka to má naprosto debilně zorganizované a měla by se nad sebou pořádně zamyslet. A ideálně víckrát, jednou to evidentně nestačí.

čtvrtek 4. srpna 2016

čtvrtek 4. srpna 2016

Vidím. Ale naštěstí ráno přijel kovář, což mi automaticky vystavilo neschopenku minimálně na 48 hodin, a to i přes fakt, že už mám zase klíny, na předku. Služka z toho vzdychala blahem, když je pan kovář přibíjel, jako kdyby chudinka nožička měla vyšší rank než chudinka vočičko. Mám těžký život.

středa 3. srpna 2016

středa 3. srpna 2016

Vymyslel jsem to. Když nedbají na mou chudinku nožičku, tak musí na řadu přijít chudinka vočičko. A vyrukoval jsem s tím naprosto noblesně a jak se sluší a patří i patřičně nečekaně a skoro až adrenalinově. Ale nebudeme předbíhat, dějově. Počasí totiž zradilo, aby bylo jasno. I když vzato do detailu, právě to jasno vůbec být nemělo, protože rosničky zuřivě hlásaly „déšť, přeháňky, smrště, konec světa“, z čehož nepřímo pramenilo, že před sobotními závody si na naší jízdárně maximálně tak zaplaveme, nikoliv zaskáčeme.

úterý 2. srpna 2016

úterý 2. srpna 2016

Jako nic proti návštěvám, abych nevypadal jako morous a asociál: ale když všichni moc dobře víme, že na návštěvu za koníkama se má chodit s pytlem mrkve, tak proč to tak nikdo nedělá? Ale zase pocit, že někdo přijede čistě za vámi, ten je fajn. Lenička sice moc nevyrostla, ale její radost ze setkání po necelých čtyřech letech byla nepřehlédnutelná, a to i když jsem tím pádem musel pod sedlo, protože jinak bych se na jízdárně obligátně pásl, když jiné děti nepřišly.

pondělí 1. srpna 2016

pondělí 1. srpna 2016

Tak už zase píšu, jakože denně. Coby virtuální ikona, a tím pádem i nepostradatelná součást existence mnoha čtenářů, jsem vlastně povinen takto činit. A jsem s touto skutečností plně smířen. Ale tak nalijme si čisté mrkve, přátelé: ono dva měsíce přijímat jen samá negativa, tedy různě pichlavé poznámky typu „a to koníkovi upadlo kopýtko, že nepíše?“ či „on na nás totiž úplně sere“… Notabene když si konkurence ohřívá polívčičku, protože co si budeme namlouvat, milý Kocoure, můj deníček je starší než ty sám. Ani na niko