sobota 16. července 2011

Den proběhl přívětivě. Tedy ne, že by dvounozí k nám celý den nepáchli, takového komfortu se pravděpodobně hned tak nedočkáme, aby byl od nich celý boží den i noc klid. Ale jako den probíhal relativně pohodově. Místo majitelky Amíka přiklusala trenérka a rozdala nám snídaně, což bylo super, protože původní plán zněl, že já a Amík budeme žrát ve stáji a to až po tréninku ve Dvorečku (celí nakřivo a dvakrát). Naštěstí kruté a drsné plány trenérce a služce zhatilo navážení balíků sena, takže z naší strany obrovská úleva.

Po trenérce dorazila i služka, kterou zdrželo pátrání ve stáji po ohradníkovém lanku (sakra, sakra, sakra, tohle nám snahu dostat se k senu zatraceně znepříjemňuje), a to již traktorista navážel další fůru balíků. Je fajn mít na pastvině 20 balíků, ale k čemu to je, když k nim nesmíme?

Navíc traktor odpoledne přijel znovu a přivezl dalších 11 balíků, takže znovu trenérka se služkou v akci, kdy mi obě dvě hloupě bránily si jít s traktorem hrát. Tak aspoň že nám natrhaly hafo větví s třešněmi, což bylo hodně fajn.

Horší to bylo večer, protože mezi sedmou a osmou večerní se přihnala trubka služka a odlovila mě a Amíka. A odlovila nás bez větších potíží, protože jsme si naivně mysleli, že je to kvůli večeři, a ono houby, protože jsme museli pod sedlo. A jen my dva! Béruš s kobylkou zůstali na pastvině, takže Megy náš odchod doprovázela hysterickým řevem a Béruš neméně panickým během, přičemž služka trnula strachy, že na ni zase vyběhne od sousedů pes.

Ale jako přežili jsme, všichni. Ale drama to bylo, co se týče jízdárny. Pracovat se nám s Amíkem opravdu nechtělo, takže Amík trenérčiny žádosti o jízdárenské cviky nejen ignoroval, ale i zdařile bojkotoval, a ani já jsem to služce neulehčoval. Trenérka postavila jakože drezurní obdélník (i když to byl čtverec, který měl především simulovat rovné stěny) a po mně služka chtěla, abych vyjížděl rohy a ohýbal se nejen napravo, ale i nalevo. A jako doleva se mi fakt nechtělo, takže jsem různě klopil úhly, šmelil nohy, šidil pohyb zádě a zkoušel jsem se různě spekulovat, jakože je lepší šlápnout ven z obdélníku (čtverce) anebo nechat záď a příď fungovat sólo, nikoliv synchronizovaně.

Ale tak dvakrát se mi pěkně povedlo ze středu, ale co vám budu namlouvat, za tu dřinu to fakt nestálo.

Pravdou je, že podvečerní počasí bylo mnohem shovívavější než denní vedro a dusno, protože nám nebylo horko, a jakmile se zešeřilo, i mouchy přestaly útočit. Ale jako pracovat v době, kdy se má večeřet, to je poměrně dost krutý zásah do stereotypu chudáčka koníčka, a za to by měli být dvounozí kárně potrestáni!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: