čtvrtek 21. července 2011

Zásadní moment týkající se události s nájezdy sousedovic zvířat na naše pastviny a příslušenství: dostali jsme kostku lizu! Sice od někoho, kdo za bezohledné chování majitelky kozího stáda není zodpovědný, ale samozřejmě jsme za kompenzaci rádi a jménem kolektivu chudáčků koníčků děkujeme!

Protože až dneska byla kostka vyvezena na pastvinu, neboť v mnoha směrech jsou naši dvounozí absolutně neschopní. Hlavně jejich vyměřování, aby na kostku dosáhla kobyla, ale ne kozy, včetně dodatků, že kozy určitě umějí šplhat po stromech a podkopávat se a tak.

Ale tak žádná koza nepřišla, aby se ukázalo, kdo měl pravdu. A trenérka hlásila, že pletivo se poposunulo, takže dostavba protikozího plotu možná bude pokračovat letos, nikoliv napřesrok.

A my? Majitelka Amíka nám ráno deky sundala, ale pršet i tak nezačalo, takže služka se opět v předpovědi sekla. Naopak vylezlo sluníčko; sice ne moc silné, ale sluníčko to bylo, a včera zmoklým brigádníkům již nic nebránilo v práci, takže pro nás přišli až odpoledne. Akorát že místo řepných pelet jsem také dostal sedlo a uzdečku, a že prý se půjde se služkou klusat.

Nejdřív se od nás oddělil Amík s majitelkou, protože služka samozřejmě dorazila poslední a muselo se na ni čekat, a tudíž jsme se s Amíkem potkali zhruba v půli cesty, akorát že on již kráčel zpátky. Měl jsem z toho docela vážné dilema, jestli se otočit a jít za ním, nebo se držet Béruš a Megy, jak preferovala služka, a i když jsem to zkusil (jakože radši Amík a domů), nebylo mi umožněno myšlenku dokončit. Mám prostě tvrdý a nelehký život.

Ale klusalo se dobře, protože tráva na okrajích luk se pořádně zvedla, a tak byl podklad optimálně pružný. Občas jsme šlapali vodou, ale nebořili jsme se, a v pravidelném tempu jsme obklusali obě louky pod horou, pouze s jednou jedinou kratičkou přestávkou, protože Míša během klusání ze sedla Béruš vystoupila. Béruš poté také váhal, jestli pospíchat za Amíkem, nebo se připojit k nám, a když služka mě a Megy nasměrovala jakože jdeme od Béruš pryč, rozhodl se Béruš připojit k nám a žádná stíhací jízda se nekonala (bohužel). Míša od té chvíle už žádného potencionálního bubáka chudáčkovi Béruš nedarovala, a pokaždé, když se Béruš někde zapíchnul kvůli „čemusi“, nastalo veselé divadlo, kterému služka radostně přizvukovala a směrem ke mně dodávala „dívej se pořádně, ať vidíš, jak to dopadne s tebou!“

Je pěkně blbá, protože já byl hodnej! Dneska jsem nepřidupával, naopak jsem ji celou dobu nesl hřbetem, nešmajdal jsem, nezakopával zadními a asi jen pětkrát jsem odskočil, jakože mě zezadu něco žere. Má vůbec smysl se v tomhle životě snažit?

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: