pátek 22. července 2011

Prostě si umím věci zařídit, akorát že dvounozí této taktice dosud nepřišli na kloub. Přece když je pátek a bílému chudáčkovi koníčkovi se nechce pracovat pod dětmi, tak stačí vyvinout nečistý pohyb, výmluvně dokazující, že čtvrteční klusovka byla velice drastická!

Ale popořadě. Ráno nás krmila majitelka Amíka, a přestože služka vyhrožovala nějakou nesmyslnou kontrolou související s ohradníkem, k ničemu podobnému naštěstí nedošlo a měli jsme svatý klid až do odpoledne, kdy pro nás přišly děti.

Ve stáji si služka vzpomněla na moje oko, takže mě týrala ještě před ježděním, a protože jízdárna je stále ještě ve stavu neschopnosti, odvelela nás trenérka na louku, že prý se zakluše po obvodu, aby měli služebně nejmladší odježděno, a že pokročilí se vystřídají ve funkcích vodičů.

A tak jsem klusal, s dítětem, a hned od začátku jsem byl monitorován, jestli jakože něco sehrávám, nebo ne, jestli je to vliv rozkopané oračky, ve které klušu hodně nerad, nebo jestli fakt chodím takhle až moc divně i normálně. A čím jsem se vzdaloval, tím jsem byl sledován intenzivněji, což samozřejmě bolelo, takže když jsme zmizeli za zatáčkou, pořádně se mi ulevilo. Hlavně jsem konečně směl dělat to, co jsem uznal za vhodné já, a tím samozřejmě není nic jiného, než se honem a rychle nažrat. Trenérka ani služka na nás neviděly a Míša, která seděla na Amíkovi v čele, tolik nehlídala, takže jsem situaci využil ve svůj prospěch. A abych na sebe zbytečně neupozorňoval, prováděl jsem tradiční fintu, jakože „já si teď musím podrbat hlavou o nohu“, a jakmile byla hlava dole u spěnkového kloubu, tak samozřejmě následovalo CHRAMST, protože tráva už je docela vysoká.

Akorát že čím častěji jsem ukusoval, tím se mezi mnou a Béruš roztahovala mezera a to bylo hloupé, což jsem chytře vyřešil: úsek pokaždé aktivně docválal, z čehož začátečník v mém sedle zrovna nadšený nebyl. A asi ode mě nebylo chytré, že jsem to dvakrát předvedl i v době, kdy už na nás bylo vidět, takže jsem byl při činu přistihnut nejen služkou, ale i trenérkou, a to už bylo na pováženou. Ale pořád ještě byly dostatečně daleko, takže jsem honem rychle provedl ještě jeden taktický manévr „tráva“, a co čert nechtěl, Míša si všimla, že cválám a zatarasila mi s Amíkem cestu. A co hůř, vynadala mi a zařadila mě za ně, což nebylo dobré, protože nás měla neustále v merku. A měl jsem po hehe i po svačině.

Ale zase faktem je, že trenérka se služkou s mým klusem spokojené nebyly, takže mě z ježdění odvolaly, že prý šmajdám jako ta kráva, a Natálka dostala za úkol se mnou chodit poblíž nich, přestože ostatní znovu klusali na obvodu. A jakmile zmizeli za zatáčkou, nebylo třeba dlouhého přemýšlení a zamířil jsem za nimi, což se ale nelíbilo trenérce, která mě doběhla a pokoušela se donutit dítě, aby mě otočilo doleva a vrátilo se zpátky. Služka párkrát zavolala, že začátečník nemá šanci mě otočit doleva, ani kdyby se rozkrájel, ale trenérka se vzdát nehodlala a nakonec velela tak impulzivně, že jsem dostal regulérní strach o život a začal jsem se od ní nenápadně vzdalovat, což bylo ještě horší. Ale jako dobré, přežili jsme já i dítě, protože trenérka včas pochopila, že doleva cestička fakt nevede.

Služka pak zkoumala mou nálevku, protože ji mám tvrdou jako kámen, a že budu přes noc doma. Nasekala mi trávu na žraní a jako podestýlku použila ráno pokosené plevel a kopřivy, takže když jsem začal žrát podestýlku, prohlásila, že tohle asi nemá cenu komentovat.
Je blbá a hlavně vůbec nic nechápe.
A jestli si myslí, že mi do rána nálevka sleze, tak to tedy nesleze!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: