pátek 29. července 2011

Páteční jízdárna v naprosto skvělé režii, protože já na ni nemusel. Tedy musel, ale bez jezdce. A nejen já, protože i Béruš vyfasoval volno! Trenérka si pořád není jistá, jestli Béruš není bolavý, protože ve středu chodil divně, a tak jsme si dnes užívali pohodu.

On celý můj zdravotní stav je vtipný, protože když se trenérka ptala služky, jestli ještě šmajdám, pokrčila služka rameny a řekla „nevím“. A že prý stejně nebude jezdit, dokud nepřijede doktor, takže je to úplně jedno.

Výborný přístup! Ještě kdyby tak doktor trpěl obdobným smyslem pro dochvilnost jako kovář, protože pak bych měl od práce klid minimálně další tři týdny.

Na jízdárně jsme spolu s Béruš byli, ale pěkně navolno, s úkolem spást jetel a takové ty další trávy, co jízdárnu lemují. Což nemělo chybu, protože jsme si mohli chodit, kam se nám zachtělo, a nejvíc vtipné bylo, když trenérka s Amíkem a Štěpánka s Megy zkoušeli drezurní úlohu na military, do které jim Béruš občas vstoupil. Béruš o funkci písmenek evidentně nemá páru, na rozdíl od důmyslného překážení, načež byl z obdélníku vykázán, a poté spustil one-man-show Amík, který usoudil, že pátek není pracovní den, co se týče pilování cviků „ze středu“ a „na dlouhé stěně se cválá rovně“. Měli s trenérkou lehkou výměnu názorů, kdy Amík nechuť pracovat demonstroval zcela jinými drezurními cviky (levada, capriola atd.), takže jsme se s Béruš preventivně přemístili na opačnou stranu jízdárny, aby něco rychlého a zběsilého nepřiletělo od trenérky i k nám.

Nicméně za sebe prohlašuji, že se mi schéma odpoledne velmi líbilo, a že nejsem proti si ho zopakovat (eventuálně již praktikovat napořád).

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: