neděle 31. července 2011

Vyrazil jsem dveře.
Jakože úplně. Ale čestné pionýrské, že já za to nemohl! Protože to je služčina vina, protože kdyby box postavila pořádně, nikdy by se nic takového nestalo. Amík také do vrátek boxu drcá a drží to, a to je mohutnější a těžší než já.

Navíc to bylo ze stresu, což je omluvitelná skutečnost. Protože mi po obědě všichni zdrhli ven! A nejen po obědě: kdo jako ta trubka čekal na snídani o půl hodiny déle než ostatní? No? Samozřejmě já, protože služku zdržely klíče (její sestra má hezký zvyk: když se jí nechce tahat vlastní těžký svazek, sebere služčiny klíče, a služce jsou sestřiny klíče naprd, protože jimi se do stáje nedostane), a zatímco ostatní si cpali břicha snídaní, tak já sušil hubu. Hrůza!

A pak nastala ještě větší hrůza, protože Amík, Béruš a Megy mohli jít na pastvinu, zatímco já ne. A to jsem tedy nerozdýchal, protože mě služčino rozhodnutí, že ta nálevka musí splasknout, než přijede doktor, absolutně nezajímá!

A tak jsem dělal bengál. Řval jsem, hrabal jsem, kopal jsem do dřeva, šplhal jsem, cukal jsem s vodítkem. Tohle všechno služku nechává chladnou, takže jsem přidal tlačení obsahu střev, pak jsem drcal do žlabu s vodou, aby to šplíchalo na vysušenou gumu, a v neposlední řadě jsem několikrát podniknul střet tělo na tělo, ve snaze se protlačit ze stáje ven, zatímco služka trvala „vevnitř budeš, smrade!“

Bohužel služka nemá smysl pro férový boj, a když mě po pátém pokusu uškrtit ji na mém vodítku přetáhla klackem, pochopil jsem, že spravedlnost vymřela. A skoro se mi povedlo jí šlápnout do foťáku, protože si nálevku zdokumentovala, prý jak dlouho bude splaskávat, když nebudu mít vůbec žádný pohyb.

Jako jak vůbec žádný pohyb? Kdo jí tuhle hovadinu poradil? Já žádného doktora nepotřebuji, já potřebuji Amíka, Béruš a pastvinu!

A když mé drahé stádo po obědě přišlo do stáje, a bohužel mi záhy odešlo ven, mohl jsem se pominout. Ano, režim kontrolovaného pohybu již mám osahaný, ale pod sedlo jsem v něm chodit směl, tak proč najednou takové kruté změny? A jak jsem plecemi intenzivně drcal do vrátek, tak vpravo vypadla taková ta věc, co na ní drží prkno, a s tímhle vším jsem se pokoušel utéct. A skoro se mi to povedlo, nebýt trenérky, která pochopila vážnost situace (ano, správně, hodlal jsem pádit za Amíkem, který již byl na procházce) a která svou maličkostí zablokovala chodbičku. A když jsem po prvním pokusu ji regulérně převálcovat dostal takovou ránu, že jsem si málem sedl, bylo po útěku i nadějích, protože přes TOHLE se opravdu projít nedalo.

Přesně jak říkává služka:“You cannot pass!“
Akorát že trenérka je akčnější než Gandalf: ta holí praští mě a žádné čáry a máry nepotřebuje.

A tak mě uvázali, zabarikádovali, a když pak přišla služka, místo banánu jsem dostal slovní pojeb. A tak jsem šlápnul aspoň na ni, když už ne na foťák, protože mi znovu fotila chudinku nožičku.

Je trapná, blbá a nemá mě ráda!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: