pondělí 1. srpna 2011

Sám ve stáji od rána a služka nikde. Mrcha jedna proradná a zlá! A když se konečně ráčila přijít, zrůda škaredá, a já začal řvát, jako by mě na nože brali, tak její způsob politování zněl zhruba takto:“Aby ses neposral.“

A jako to jsem se tedy posral. A ne jednou, takže s lopatou utíkala několikrát a ani jednou to nestihla. A samozřejmě jsem to ze sebe házel, když už bylo vykydáno a zameteno, protože ke mně se takhle bezohledně nikdo chovat nebude!

Notabene když jde o tak extrémní duševní újmu, protože nikde nikdo, a já chtěl na pastvinu, nebo alespoň na zahrádku. Jako trenérka se mě zastávala, co se týče zahrady za stodolou, ale služka byla striktně proti, protože pán, kterému se přezdívá dědek, tam rozebral plot. Pán je totiž hustej: nechápe význam slov „soukromý pozemek“ a ještě víc nechápe význam slov „já nechci!“, takže se služce neustále do všeho montuje. Služka zkoušela vrátka mezi naším pozemkem a pánovo zahrádkou zatlouct natvrdo hřebíkem, ale marně, protože dědek se prosekal a že nám udělá super vchod a že vymění plot a že to tam poseká a zvelebí a že se koně budou mít dobře.

Asi jako když zamáváte rudým hadrem před rypákem býkovi: přesně takhle nadšená je z dědka služka. Služka už se bojí za mnou chodit, protože neví, odkud se uprskaný dědek vyřítí, aby do ní začal zatepla tlačit, co všechno udělá a vyrobí a vymyslí, přestože služka na všechno odpovídá „nechceme! ale my to nechceme!! jděte pryč, my to tady opravdu nechceme!!!“ Pán je buď hluchý, anebo se chce nechat dobrovolně zavraždit, protože naposledy služku přepadl, když v ruce držela kosu a rubala s ní do otavy, abych měl co k večeři. Dědek se totiž na louku přiřítil s křoviňákem, hlášení „tohle je doprdele SOUKROMÁ louka, tady nemáte co dělat!“ absolutně ignoroval a začal trávu kosit křoviňákem, aby služka viděla, že to jde líp než kosou (na což by vyloženě sama nepřišla), a když bylo nasekané trávy trojnásobně víc, než co jsem schopen pozřít, podléhala služka nutkání spáchat zločin.

A jestli to takhle bude probíhat i dál, tak se služka bude bát chodit sekat a já budu muset žrát loňské seno a to mě hodně nebaví.

Večerní představení vyvrcholilo večer, když dědek někde vyštrachal kosu a nutil jí služce, že prý tahle je lepší než ta děsná služčina (té se vysmál), načež služka začala výt a utíkala se schovat a odmítala vylézt.

A že zítra přijde hodně brzy, aby měla na všechno klid. Nicméně někdo by jí mohl poradit, že kdyby mě vrátila k ostatním na pastvinu, udělala by nejlépe, protože takhle vysoko dědek otravovat nechodí.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: