pátek 5. srpna 2011

Vězení pokračuje. A je čím dál víc krutější, protože být zavřený doma je fakt vopruz. Majitelka Amíka se kvůli mému dupání odstěhovala do jiné místnosti, protože vedle mě se prý nedá spát, a když služka zpanikařila, že nebude v případě nouze slyšet můj případný astmatický záchvat, ujistila ji majitelka Amíka, že mě slyší i tak.

Prostě na mě pořád a jen žalují, nic nového pod sluncem.

Ale trenérka dneska hučela do služky, ať mě pouští na zahradu, že třeba dědek dovnitř nepoleze. Že jsem určitě zatuhlý a nevrlý (kdyby jen to), a že víc už se na mě stejně zkazit nedá. A asi to mělo účinek, protože služka prohlásila, že o tom bude uvažovat, tak doufám, že bude uvažovat pořádně a správným směrem, tedy kladně ku potřebám chudáčka koníčka.

Jinak nuda. Amík sice přišel, ale dlouho ve stáji nepobyl, protože musel s majitelkou pod sedlo, a Béruš s Megy měli volno, ti nedorazili vůbec. Společnost mi dělala pouze služka, když loupala za oknem bidla, a pokaždé, když jsem na ni zavolal, abych zkontroloval, jestli mi někam neutekla, tak místo „jo, jsem tady“ bručela „aby ses neposral“. Je blbá, až to bolí, a když se ve tři hodiny sbalila a vrátila se až večer v sedm, měl jsem chuť spáchat sebevraždu ze samoty!

Tak aspoň že mrkev mi přinesla. A trenérka mi z práce přivezla plný pytlík špendlíků, což nemělo chybu, a jestli mě zítra opravdu pustí na zahrádku, nebude to mít chybu tuplem.

Naděje totiž umírá poslední!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: