sobota 6. srpna 2011

Ráno jsem prodělal menší šok, protože místo služky, která se za mnou plíží podstatně dřív (aby anulovala případná setkání s dědkem), přišly trenérka, Štěpánka a Evča. Samozřejmě jsem jim hned zatepla vynadal, protože jako devět hodin na krku a snídaně nikde, to už je sakra na pováženou, a světe div se, ihned jsem snídani dostal, protože služka mi ji opravdu nachystala, včera večer.

A pak přišli Amík a Béruš a Megy, což bylo prima, ale ne moc dlouho, protože byli osedláni a hned mi zase odešli. Ale mezitím dorazila služka, s výmluvnou historkou, jak si večer vypila hrnek zeleného čaje a usnula až kolem čtvrté ráno, z čehož usuzuji, že opravdu přemýšlela, nad včerejším trenérčiným přemlouváním. A asi přemýšlela intenzivně, protože mě potom opravdu šoupla na zahrádku.

Tak jako být někde sám je vopruz, protože ani stádo naproti se na druhé straně kolejí v daný moment nepáslo. Ale pocit svobody, ten se přebít nedal! A přesně scénář, ze kterého měla služka obavy: začal jsem pištět, vyhazovat a utíkat, ale jak ona je zahrádka fakt malá, žádná velká alotria se v ní dělat nedala. Služka totiž půlku ohradila, abych to tam nerozdupal (jsou tam vysekané kopřivy s plevelem a zasetá tráva), a ohradila i plácek, ve kterém dědek vyboural plot, takže mi zbylo fakt málo prostoru, asi jako mají ty veliké kruhovky.

Ale tak snaha byla! Párkrát jsem poskočil, a když jsem se vyblbnul, hurá válet se. A to jsem udělal pořádně, takže jsem si lehl úplně do všeho, co se dalo rozhrabat, a jak jsem měnil barvy střídavě z hnědé na černou a z černé na zelenou a tak, stála služka ve vchodu a komentovala mé snažení trapnými poznámkami na téma „jasně, střeva si přehoď“anebo „a nohu si zlom“ či „a přepadnout do plotu nechceš?“

Prostě je blbá a nic nechápe.

Chvíli to vypadalo, že budu mít přes den společnost, protože dopoledne bylo vedro a dusno, ale předpověď počasí poukazující lijáky trenérčin nápad znehodnotila, a Amík, Béruš a Megy byli odveleni na pastvinu. Zrada!

Ale tak aspoň že jsem směl být venku. Dvakrát jsem zmokl, ale to vůbec nevadilo, protože jsem si pak mohl měnit barvičky, a když pak přišla služka, zkusil jsem skrz ni přejít, jakože jestli se mi náhodou nepovede proklouznout a utéct na pastvinu. A náhodou se mi to fakt nepovedlo, a když do mě bušila svou směšnou pěstičkou, udělal jsem jí radost a nešlápl jsem na ni.

Ale kdybych to příště vypiloval k dokonalosti, mohla by z toho být prima honička na dvoře. Já už to zkoušel na majitelku Amíka, která si venku na sluníčku odpoledne četla, takže jsem na ni občas zavolal, a když se na mě podívala, utíkal jsem jakože pryč nahoru, aby se přidala, ale bohužel z toho nic nebylo. A ani služka nevyměkla, když jsem ji poskakováním vybízel, aby na mě zadupala a já mohl utíkat jakože pryč. Prostě svět je nespravedlivý.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: