neděle 7. srpna 2011

V neděli se nedělá, všichni to víme. Akorát že já bych klidně dělal, tedy za předpokladu, že bych nedělal sám, protože dělat sám je hrůza, stejně jako dělání v neděli.

Na zahrádku jsem ráno nechtěl. Zkoušel jsem služku zmanipulovat, aby mě jakože odvelela nahoru na pastvinu, ale bohužel názor nezměnila, a když jsem zkusil projít přes ni jakože směrem ze zahrádky pryč, byla na mě zase zlá.

Hodně vtipné bylo počasí, protože když služka dopoledne zamířila domů, po přehazování slámy v průchodu, tak svítilo sluníčko a bylo dusno. A jakmile byla doma, spustil se takový liják, že ptáci padali ze stromů a voda opět tekla do kopce. Služka tím pádem musela řešit tvrdé dilema, jestli mě zavřít do stáje, aby mi zase nebyla zima od promoknutí, protože pláštěnka je podšitá fleecem, ale nakonec mě ponechala svému osudu.

Tak jako ano, chcalo. A chcalo několik hodin, ale já jsem šikovnej kluk, já se obalil teplým blátem a lijavec se tím pádem dal ustát. A hlavně jsem měl na druhé straně kolejí stádo, což bylo hodně prima.

Služka přišla odpoledne a přinesla mi odpocku, že mě jakože vysuší a pak možná i zadekuje, pokud by přišel další přívalový déšť. Samozřejmě už pak nepršelo, ba naopak, protože i sluníčko párkrát vykouklo, a tak jsem byl znovu šoupnutý na zahrádku, a abych byl pod dozorem v případě fuj počasí, zůstala služka u stáje a uklízena v kozlíně. A já byl rád, protože ona byla vlevo, stádo hřebců za kolejemi vpravo, necítil jsem se opuštěný.

Akorát že pak přišel dědek, a přestože mu služka čtyřikrát zopakovala, že majitelka Amíka není doma a že pán tudíž nemá ve stáji co dělat, dědek bojiště neopustil. A nepřestával do služky hustit, jak udělá ten plot a poseká kopřivy za provázkem (jakože za mým provázkem, na našem pozemku), a že tam je vosí hnízdo, které zlikviduje. A že prý jak se má bílá (jakože já) a že on také kdysi pracoval s koňmi, což ze služky vydolovalo odpověď „ale valacha nepoznáte“ a šla si sbalit věci, protože dědek se k odchodu opravdu neměl.

Kdyby tak tušila, že dědek to sekání a vyřezávání udělá v době, kdy jsem na zahradě byl já. Jako mně to nevadilo, když mi tam dědek chodil nejen za, ale i před provázkem, ale se služkou by to nejspíš švihlo. I když možná proto radši přišla až večer, a když viděla, jak se vosy vztekle rojí, po již druhém pokusu dědka hnízdo zlikvidovat, prohlásila pouze „za co mě trestáš, Stvořiteli“ a šla si bezmoc vybít na trávě, prostřednictvím kosy.

Já bych věděl, jak tuhle situaci vyřešit. Co třeba mě pustit na pastvinu?

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: