pondělí 8. srpna 2011

Služka zahájila ranní péči o chudáčka koníčka velmi divným způsobem, protože se rozhodla, že mě vypucuje. Tak jako na jednu stranu je milé, že jí konečně došlo, že při línání letní srsti by nebylo od věci chudáčkovi koníčkovi pomoci, ale proč zrovna takhle? Hřbílko je pěkně debilní řešení, a když jsem to dal skutečně patřičně najevo, tak jsem to schytal.

Že prý jsem nevděčný parchant. Že prý zkoušet kousat živitelku jo, ale abych i dědkovi ukázal, jak mistrovsky umím používat chrup, to že prý ne. A přitom zrovna dědek by lekci potřeboval, protože zatímco děti se na každé pohlazení musí chodit ptát, on se s tímhle absolutně nepárá. Leze do mé zahrady, kdy se mu zachce, sahá na mě a nepřestává prskat, jak všechno opraví a postaví a vylepší, když jsem prý taková bílá a hodná krasavice.

Nevím, co služku dráždí víc, jestli slovo „hodná“ nebo „krasavice“.

Jinak já samozřejmě hodný jsem, koneckonců jako vždycky. Poslušně jsem se odpoledne nechal přivézt do stáje, protože ostatní museli pod sedlo, a abych služce udělal radost, zvýšil jsem spotřebu trávy. Takový malý nevinný trik: čím víc trávy budu žrát, tím víc jí služka bude muset sekat. A otava je kratší tráva, ze které nejde udělat bytelná kupka, což znamená více přejezdů s kolečkem přes koleje. A až nebude služka dělat nic jiného, než jezdit pro novou a ještě novější trávu, tak ji to přestane bavit a vrátí mě do stáda.

Mám to vymyšlené!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: