středa 10. srpna 2011

Středa, pakárny je třeba.

Píšu to nerad, ale klidně i na tu jízdárnu bych šel, jen abych se dostal mezi lidi, protože tohle je fakt vopruz.

Ale našel jsem si novou zábavu. Jmenuje se to „kdo bude nahoře první“ a hra spočívá v tom, že když služka jede s kolečkem pod třešeň, jakože vyklopit trávu anebo nabrat bobky či trávu nesežranou, tak já ji předbíhám. Jakože kdo bude rychleji u stromu. A samozřejmě když jsem těsně od služky, tak musím aspoň jednou vyhodit a kvíknout, protože jinak by to nebylo ono, a když se povede do ní drcnout plecí, tak ona je úžasně rozčertěná. A hned je o důvod víc začít utíkat, jakože smrtelné nebezpečí, a čím rychlejší kroužky provádíte, tím víc služka úpí a sténá.

A že prý jsem kretén (což rozhodně nejsem). A že jestli nepřestanu dělat bordel, že mi bude do ovsa přidávat Sedalin. A že by možná nebylo od věci Sedalin přidávat i dědkovi do piva, protože ani dnes nezapomněl služku oblažit svou přítomností a vyjmenováním všeho, co na našem pozemku vyrobí a opraví, a ignorováním veškerých upozornění, že si služka nepřeje, aby se na našem pozemku pohyboval, nedej bože cokoliv opravoval.

Zajímavé je, že akutní záležitost (plot) je ve zcela stejné fázi, jako byla onehdy, když na ni dědek naposledy sáhl.

Béruš s Megy dnes měli volno, jediný Amík musel pod sedlo, a to s majitelkou. Tak jsem si ho užil alespoň chvilku, když už nic víc. Služka pár minut koketovala s myšlenkou vzít mě na jízdárnu, jakože na lonži vypustit ventil, pokud to nebude hluboké, a pak napást, ale hrozba dědkovy přítomnosti její plány zcela změnila a že prý radši ne.

Ach jo. Proč to pokaždé musím odnést já?

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: