středa 17. srpna 2011

Ráno netrpělivé čekání na děti, kdy už jakože konečně přijdou a nasypou mi snídani. Fakt ukrutně dlouhá doba, jsem mezitím málem umřel hlady! Jako ne, že bych neměl ve žrací bedně trávu a na opačné straně boxu síť se senem, ale jistě chápete, že ráno se žere především jádro, a na to jsem si prostě musel počkat. A trpěl jsem!

A když mi děti posléze přivedly kolegy, byl jsem již plně spokojen, a po snídani jsme byli kolektivně přesunuti k bažantnici. A protože u bažantnice je bezpečno, co se týče případného sexuálního života naší kobylky, tak budeme u bažantnice nonstop. Hřebec haflinga byl totiž dočasně uklizen někam daleko, aby dcera majitele mohla v klidu odjet na dovolenou a nemusela řešit problémy se zvířetem, které jí nepatří a za něž nezodpovídá.

Akorát že novopečené nařízení o našem pobytu se mě netýká, protože já mám být přes den venku s ostatními a v noci ve stáji, abych alespoň „nějak“ byl v klidu, protože co si budeme namlouvat, stádové strkanice, zvedání na zadní a jiné veselé a zábavné akce většinou nejaktivněji podporuji já. Ale jako proč ne, v noci doma? Aspoň mi nebude pršet na záda a hlavně otava sekaná z louky za kolejemi je jiný kalibr, než tráva z nespodnější pastviny u bažantnice, protože tam je složení jiné, rostou tam spíš kytky, které nevyžadují tolik sluníčka, takže bylinky a tak. A prostě otava je otava, ta mi jede, služka musí místo tří obligátních řádků sekat pět, a ještě se bát, že ji zmerčí dědek.

Ovšem nejlepší bylo, že nemám sedlo. Jakože kentaura, protože služka poslušně splnila další podtržené sousloví na veterinární zprávě, což bylo „DOCPAT SEDLO!, nejlépe před první těžší prací“. A protože čas letí, má být mou první těžkou prací účast na military, služka mě přihlásila do ZK, což je stupeň srovnatelný s domácím tréninkem. Oproti ostatním nevýhoda, když nic z toho nebudu mít v nohách, a kromě toho služce bude bohatě stačit, když přežije, protože naposledy jezdila 20. července.

Ona fakt věří, že pojede? Je úžasně naivní, protože tohle já mám perfekcionisticky zmáknuté.

Každopádně dnešek se vyrýsoval velmi dobře; služka sice přinesla náhradní sedlo, ale dostihové, protože drezurní je Dvorečku, a tak jsem akorát odvozil malé děti, protože v těch sračkách (jak prohlásila služka) nic lepšího pro rekonvalescenta vymyslet nešlo. Jako zkoušeli mě mordovat na asfaltu, jak hodně šmajdám, ale mně nevadí asfalt: mně vadí hluboko a čvachtavo a v tom já prostě chodit nebudu. Domluvil jsem!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: