pátek 19. srpna 2011

Služka je fakt naivní.
Ona si opravdu myslela, že když opraví provázek, tak že mě to odradí od dalších žirafích pokusů? A jako dneska jsem těžce zaválel, protože jsem vysoce předčil i služčina očekávání!

Trubka včera obezřetně posunula kýble, jakože řízky pro Béruš a ječmen pro Amíka, takže na ně jsem bohužel nedosáhl, i když jsem se zatraceně snažil. Ale na druhé straně je bedna, ve které má Amík obilí, a na ní pytel s otrubami, což jsem v danou chvíli nemohl tušit, takže když jsem vyrobil nepochopitelně dlouhou žirafu (služka si musela vzít metr a stejně vlastním očím nevěřila), bylo mi to k ničemu, protože otruby mi zrovna nejedou. Nicméně bordel z otrub je excelentní, tohle skupenství nemá chybu, a jak jsem pytel tahal k sobě, sypalo se to jedna radost. A několika děrami, protože i myši jsou kreativní, a tak jsem hromádky rozhrabával a rozfoukával, jestli se třeba mezi nimi nenajde i nefalšované zrnko jádra, čímž jsem binec systematicky rozšiřoval.

Bohužel nenašlo. Ale zábavné to bylo, a to velmi.

Majitelka Amíka se zábavně zrovna netvářila, ale snídani jsem dostal (jaká to úleva). Pak měla nastat fáze „přesun na pastvinu“, která ale nakonec neproběhla, protože po brzké ranní mega bouřce přišly extra přívalové lijáky, kdy nebylo skrz clonu vody vidět, což mělo za následek trenérčinu změnu plánu. A tak místo já za ostatními přišli ostatní za mnou, a jak byli rádi, že jsou v suchu! Holky nám rozdaly seno, kdy nejvíc vtipný byl trenérčin povel „udělejte to jako Káťa! Naházejte seno na dvůr, ono mezitím zmokne, abyste ho nemuseli kropit, a až s koňmi přijdete, dejte ho Finovi“. Tak jako snažil jsem se naznačit, že já bych tedy radši trávu, ale služka byla žehlit nějaký průser a na mě se vykašlala, co se týče sekání trávy v nejhorší průtrži mračen.

Ale jako ve stáji příjemně. Pak sice vysvitlo sluníčko, ale nám to bylo ukradené, protože my jsme se rozvalili a pohoda. Trenérka kvůli nám překopala plán, takže děti dorazily místo ve tři už v jednu, aby bylo odježděno co nejdříve a mohli nás odvelet zpátky na pastvinu (tedy kolegy), ale časová rezerva padla vinou počasí vniveč. První bouřka přišla během prvního lotu, a to byl takový fofr, že jsme do stáje směli klusat, stejně jako služka historicky poprvé přejela kolečkem koleje naráz a v rychlosti, o které by normálně pochybovala, že lze s tímto typem vozidla vyvinout.

Pak se zhruba hodinu čekalo, jestli tedy přestane pršet či nikoliv, protože trenérka před zítřejšími závody ještě chtěla něco málo oživit, a když vylezlo sluníčko, pospíchali jsme zpátky na jízdárnu a služka pro druhou várku trávy. Po necelé půlhodině se scénář opakoval, akorát s mnohem drsnějším lijákem, kdy jsme po prvním návalu kapek já a Béruš provedli samovolně „zastavit-stát“ a „obrat kolem předku tak, aby zadek byl proti větru a dešti“, a kdy trenérka ani nestačila zavelet „honem do stáje!“

Služka stihla s kolečkem a trávou přiletět dřív a dokonce vyrazila spáchat druhé kolo „já vs vosy“, kdy po pokusu s hlínou do nového vosího vchodu hodila cihlu, načež zbaběle utekla. Vosy byly ukrutně nasrané, ale ve slejváku se jim poměrně špatně manévrovalo, a služku nestihly, a že se prý ještě uvidí, kdo z koho.

Třetí kolo ježdění se nekonalo, protože na jízdárně vznikl v pořadí pátý (nebo šestý?) Balaton, a už nebylo kde ani krokovat, takže konec práce a hurá na večeři. Amík s Megy byli poté odveleni nahoru, na Amíkovu louku, a já s Béruš jsme na noc zůstali doma. Mě to už nepřekvapilo, jsem zvyklý, ale trenérka čekala, že Béruš bude chtít jít s Amíkem a Megy, ale ani omylem. Jakmile ti dva odešli, Béruš si opřel hlavu o vrátka, zavřel oči a regulérně usnul.

Prostě stáj je stáj, když je venku hnusně.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: