sobota 20. srpna 2011

Asi jsem to podělal, hned ráno. Jako bylo mi divné, když trenérka se Štěpánkou dorazily strašně brzy, nebylo ještě ani šest, ale tak snídani jsme s Béruš dostali. A jen co jsme ji do sebe natlačili, drapla nás trenérka a odváděla nás nahoru, na Amíkovu louku, a jelikož mezitím do stáje přišli Amík a Megy, byli jsme z toho všeho „škatulata, hejbejte se“ docela mimo. Prostě stres, třes, běs!

A já potřebuji stres pořádně ventilovat, takže když jsem trenérce začal na ruce dělat bordel, jakože „najednou-umím-chodit-pořádně“, a následně jsem z kopce (což byla asi zásadní chyba) předvedl brilantní pohyb, okořeněný širokou plejádou cviků španělské vysoké školy, prohlásila trenérka hrobovým hlasem, že má všech mých pseudopotíží plné zuby, a to jakože definitivně. A že tohle tedy ne! A že pokud už bych měl chodit nečistě, tak právě po opuštění boxu, a že jsem simulant a parchant a že mě napráší služce a že mi dneškem začíná vojna!

Služka se později nechala slyšet, že první, co jí vyvstalo na mysli, když na ni trenérka spustila kompletní žalovací proces, bylo prohlášení její manželky vztahující se ke Zrzkovi, aneb ÚPPADKV (nebo tak nějak).

Naštěstí já nejsem Zrzek, protože já jsem hodný a šikovný kluk, stejně jako služka není trenérka, ba ani její vlastní manželka, takže jsem z toho nakonec vylezl docela dobře. Jako ano, budu denně pracovat, ale žádné harakiri, takže procházka, sem tam klus, rovnoměrně na obě strany (zdůrazněno tak, aby služka automaticky přitakávala, že ano, že rozumí a chápe), a postupně přidat i lehkou cvalovou zátěž, jen aby se probudily funkce svalů. A bohužel mi nepomůže ani fakt, že mé sedlo je stále v Prostějově, protože služka si může půjčovat Amíkova Jupitera, a to prostě není fér!

Amík s Megy byli do stáje transportovaní kvůli závodům, na které jsem úplně původně měl jet i já, a ze kterých naštěstí sešlo. Jaká to úleva! Ale jinak se výprava vrátila spokojená s výkonem Nikči, která parádně vybojovala bílou mašli, a také s odevzdaným prohlášením trenérky, že je to kardinální ostuda, když děti na koni sedí líp než ona, protože jí se soutěž z hlediska stylu zrovna nepovedla.

Ale nejvíce ze závodů vytěžila Megy. ZM bylo postavené přesně na mírách, ani milimetr k dobru, a rozhodně nešlo o lehký kurz, takže hned během společného opracování dala ponice netaktně najevo, že profily žerou malé černo-bílé kobylky a že se k nim nepřiblíží ani přilepená k ocasu Amíkově. A trenérka nechtěla výkony lámat přes koleno, takže kobylku se Štěpánkou odhlásila, a Megy si mohla připsat vítězný bod, za efektivní neúčast.

Začíná být stejně tak šikovná jako já.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: