pondělí 22. srpna 2011

Béruš včera zakašlal, a protože bouřky jsou pravidelným zakončením dne, ponechala jej trenérka se mnou stáji přes noc, což nemělo chybu.

Akorát ráno se samozřejmě čekalo na služku, která měla dorazit a vzít mě k bažantnici, aby majitelka Amíka nemusela vodit dva oře najednou. Samozřejmě spolu s ní přiklusalo hafo výmluv, že musela řešit nějaké pracovní manévry (sračky), a že by ještě potřebovala mi honem vykydat, takže další trapné čekání. Ale tak nakonec jsem se dočkal, a když jsem se ocitl v kolektivu, musel jsem se hned jít napít, protože přece nebudu pít ve stáji, že ano.

Akorát fakt, že ostatní žrali snídani a já s Béruš jsme sušili hubu, protože jsme ji měli již dávno v sobě, byl hodně trapný a služka se mi smála (je blbá). Zkoušel jsem vlézt do kýble Megy, ale ta už tam nic neměla, a u Amíka jsem neměl šanci ani teoreticky.

A jako dvounozí by konečně mohli pochopit, že my starší trávu na nejspodnější pastvině žrát nechceme a nebudeme a že by vůbec nebylo od věci nám otevřít terasy, kde je krásná mladá a úžasná otava.

A hádejte, který chudáček koníček dnes jako jediný musel pod sedlo! A kdo hádá, že já, hádá správně, a bylo to šíleně traumatizující, protože já už neumím pohybovat se v terénu sám, málem jsem to psychicky neustál a budu z toho mít noční můry. Služka byla natěšená z faktu, že se mi vrátilo z Prostějova sedlo (byť s nečekanou přirážkou za balné, což je prý docela prekérka, protože služka dostala sedlo v odlišné krabici, a jelikož sedlo posílala do Prostějova v krabici půjčené, tak bude s vracením problém, když přišla krabice jiná), a že ho musí ihned vyzkoušet. Jak trapné!

A přitom včera držkovala, že se jí jezdit nechce, že nebýt v sobotu závody, asi na to dlabe, protože vedra jsou opravdu neúnosná.

Ale jako přežil jsem to. Zůstali jsme na loukách, protože služka potřebovala vědět, jestli umím reagovat na cvalovou pobídku a tak, a také jestli kulhám. Ale já neměl čas kulhat, protože všechno okolo žralo Finy, takže v tomhle směru jsem jí radost asi zkazil (služka totiž čeká na chvíli, kdy bude moci nahlas vítězně prohlásit „Já jsem to říkala, že mu něco je!“).

Po večeři trenérka zkoušela Béruš, protože toho pobolívala přední noha, a rovnou udělali ohybovku i mně, na asfaltu, ale kromě tradičního šmajdání nic neviděli. Natruc a najust služce!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: