úterý 23. srpna 2011

Ve stáji je to nuda, když je tam chudáček koníček sám. A tak jsem systematicky rozebíral síť na seno, aby se služka na vlastní kůži přesvědčila, že jsem opravdu kreativní, a mezitím přišla majitelka Amíka a nasypala mi snídani. Služka nepřišla vůbec, ta odjela pracovat s trenérkou, ale naštěstí měla ranní krmení stáda na krku majitelka Amíka a ta mě vzala s sebou, když šla nahoru k bažantnici.

A celý den vegáč, i když v šílených vedrech. Počasí jako by se snažilo alespoň na sklonku prázdnin nasimulovat léto, a co je velmi vtipný paradox, v případě naší jízdárny je to prd platné, protože každý teplotní výkyv končí bouřkou. A nejen bouřkou, součástí večerní šarády bývá i přívalový déšť, a jestli služka doufala, že se jí dneska podaří mě na jízdárně vylonžovat, tak to doufala fakt marně.

Prostě nebudu! Nebudu pracovat v hlubokém, tahá mi to nohy, nesnáším to a na žádný trapný kompromis prostě nepřistoupím, i kdyby se dvounozí stavěli na hlavy a mávali ušima.

Amík a Megy museli pod sedlo, protože sobotní military se blíží. Ale ti nejdřív vyrazili do terénu, obklusat a uvolnit se, a až poté zamířili na jízdárnu, že si zkusí drezurní úlohu. Služka mě tam na lonži dotáhla také, ale po několika kolečkách, kdy jsem ve sračkách ztrácel nohy, se na to naštěstí vykašlala. A že se úlohu naučí doma na papíře, protože tohle prý bude mokré až do jara.

V souvislosti s výkonem (spíš nevýkonem) Megy v Děpoltovicích napadlo služku, jestli se na neochotě jít dopředu u kobylky čistě náhodou nepodepsala říje, protože rozříjené samičky většinou mají úplně jiné starosti, než vyvíjet potřebné tempo ke skákání, notabene v místě, kde se pohybuje více koní. Z trenérky bezprostředně poté vyletělo „no jo vlastně, vždyť ona je kobyla! Já jak na ty kobylí dny nejsem ještě zvyklá...“

Bohužel pro kobylku, protože jak Štěpánka den ode dne roste a už se na kobylce těžko poskládá, chtěla trenérka Štěpánku vrátit na velké koně, a že už s malou závodit nebude, když Děpoltovice dopadly, jak dopadly. Na vliv říje nikdo nepomýšlel, přestože o návštěvě sousedovic hřebců na naší pastvině se mluvit nepřestává (majitelka hřebců se za zbouraný plot dodnes neomluvila, a když jede kolem, schválně se dívá jinam a zařazuje na vyšší rychlost, jakože nic).

A že prý se uvidí v sobotu, jestli výpadek na závodech ovlivnily hormony či nikoliv. Ale hormony jsou dobrá výmluva, mohl bych také nějaké nasimulovat. Sice jsem dneska ve sračkách chodil špatně, ale po trenérčině houknutí na služku „nečum mu na ty hnáty! Nic mu není!“ se žádné „chudáček koníček na military jet nemůže“ nekonalo. Prostě se musím zlepšit.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: