pátek 26. srpna 2011

Konečně!

Včera večer s námi k bažantnici šla i služka, která dodržela slib a obešla ohradu i kolem teras, abychom mohli být vypuštěni na otavu. Zřejmě to bylo hodně dramatické, protože blbka na sobě měla kraťasy a obutá byla v sandálech, takže kopřivy, trnky a další útočné rostliny měly pré. Naštěstí se služka zachovala statečně a fakt to dala. Ohrada byla v pořádku, vytržený byl drát pouze na dvou místech a to jen nejspodnější řada, takže žádný velký problém jej vrátit. Větší vrásky služce udělaly jak jinak než další variance žluté a černé barvy, protože na nejhornější pastvině na velmi krátkém úseku zahlédla tři sršně, tak snad nejde o nic víc, než o vliv žlutých kytek, kterých je v této roční době požehnaně (taková ta s kuličkami, kterou nežereme). Sršeň je nenažraný a mlsný hmyz, tak snad mají hnízdo někde opodál, nikoliv na naší pastvině.

A ještě Tony /hřebec haflinga/, ten nedává trenérce klidné spaní. On si asi člověk nevybere, protože elektrika je stále na Amíkově louce (kvůli stádu sousedovic hřebců, kdyby zase chtěli přijít se nažrat), a aby Tonyho nelákalo jít za námi, když nemáme plot pod proudem, chodíme kvůli němu k bažantnici oklikami, aby nás neviděl (je nonstop zavřený v kruhovce).

Pořád ještě funguje léto, byť rosničky předpovídají prudké ochlazení. Služka přinesla z domova elektrolyt již včera, že se nám bude přidávat do krmení, abychom ustáli sobotní military, i co se týče pocení, a jako největší záchvat smíchu ze strany služky, když to Amík s Megy odmítli v obilí sežrat. Tak nejenom já jsem debil, konečně! U mě služka žádné hokus-pokus manévry neprováděla, na férovku elektrolyt rozmíchala s vodou a do krku mi ho vtlačila násilím, a co mě opravdu těší, je, že právě tahle procedura Amíka s Megy dnes postihla také.

Odpoledne jsme my militaristé museli pod sedlo, že prý vyzkoušet úlohu. Těžko soudit, do jaké míry se služka modlila, co se týče jízdárny, ale asi to odflákla, protože jízdárna je absolutně nepoužitelná, tedy pro chudáčky koníčky. A tak služka zahájila improvizaci, kdy celou úlohu zajela v kroku, a v příslušných písmenech hlásila „přecházím do klusu, teď!“ a „začínám cválat!“, byť jsem se nadále šoural krokem. Asi na dvou místech šlo naklusat, ale nemělo to smysl, protože to bylo pár metrů, ale faktem je, že cvik „změnit směr v kroku na volné otěži“ si služka otestovat mohla.

Takže já jsem se opravdu nepředřel, ba ani nezpotil. Trenérka se Štěpánkou si úlohu každá zajely dvakrát, aby Amík a Megy nemuseli čvachtat moc dlouho, a služka že si bude úlohu cvičit doma na papíře, aby si ji zapamatovala. Poté nastala fáze „výroba čistého chudáčka koníčka“, kterou schytal i Amík, protože nás trubky narvaly do řeky a vrhly se na nás s kartáči a v mém případě i šamponem. Nic proti osvěžení, v tropických vedrech, ale ledová voda opravdu není to, co bych nadšeně vyhledával, ale jako přežil jsem to, protože jsem šikovný kluk.

Po večeři trenérka zkoušela nově koupené hadry pod bandáže, protože neopren mít zadních nemůžu, kvůli strupům. A vypadalo to dobře i velmi prodyšně, a že se uvidí zítra. Z principu bych se měl zválet, jakože fakt hodně, abych byl úplně jako prase a hrál všemi barvami (kromě bílé). Ale má to malý háček: jak jsou vedra a naposledy lilo předevčírem, nejsou nikde sračky. Ach jo.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: