úterý 30. srpna 2011

Dvounozí mají srandu z toho, jak jsme naježení. Zkoušejí pečlivě postavenou srst uplácávat a uhlazovat, a jelikož to nejde, dementně se tomu smějí. Přitom jestli je někdo opravdu k smíchu, tak jedině služka a její zimní boty a dvacet vrstev oblečení jen proto, že teplota klesla o pouhých patnáct stupňů.

Snídani jsme opět dostali u bažantnice a vlastně je to docela klika, že se tak extrémně ochladilo, protože tím pádem klesla i spotřeba vody. A dokud bude u bažantnice voda, tak si my budeme užívat otavy, protože ta je naprosto luxusní. Služka projevila obavu ohledně trávicího traktu, protože ze všech jsem na čerstvou otavu zvyklý pouze já, ale zatím mají všichni z nás tvarované, byť poněkud zelené a kašovité hromádky. A jak služka prohlásila: dokud to drží podobu bobků, není třeba panikařit s přikrmováním sena.

Akorát tedy tu nejspodnější pastvinu opravdu sežrat nehodláme, ani kdyby se dvounozí rozkrájeli. Padl návrh na louku tajně nahnat ty hubené kusy ze stáda sousedovic hřebců, protože ty s nadšením hltají i čerstvě posekané kopřivy a svízel (určitě by se s jarní trávou nepáraly a vyholily by pravděpodobně i plevel až na hlínu), ale do uskutečnění se nikomu nechce. A to i přes fakt, že by si sousedka chybějících kusů pravděpodobně nevšimla, stejně jako tomu bylo na jaře, když obden nerušeně spásaly Amíkovu louku, a pokud je nezmerčila trenérka nebo služka, nikdo absenci stáda neřešil.

Pod sedlo jsme dnes museli všichni. Tedy vlastně všichni ne, protože majitelka Amíka ježdění nakonec odřekla, že to nestíhá, a to už jsme my zbylí byli zpátky ve stáji. Vycházka do přírody dnes byla vtipná, protože služce se po víkendu do sedla nechtělo ani omylem, takže mě podstrčila Nikče, a protože zbytek posádky tvořily služebně nejmladší děti, monitorovala služka dění ze sedla kola. A co z toho vyplývalo? Musel jsem jako ta trubka bílá jít první, takže vopruz nejvyššího kalibru, a zatímco na mém oblíbeném místě zadáka se flákala služka, já jsem musel řešit bubáky a všechny nástrahy, které na nás v přírodě číhaly. A že jsem se sakra nadřel, měl bych dostat zvláštní prémie za hrdinství a chrabrost!

Anebo svazek banánů, ale to by musela služka přemýšlet tou částí těla, kterou maskuje do přilby, aby mystifikovala okolí, že v ní něco má.

Prostě to mám v životě nesmírně těžké.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: