čtvrtek 1. září 2011

Nevím, co si o sobě služka myslí, ale za tohle by měla dostat ránu z milosti (mezi oči). Jen si to představte: trávíte čas na pastvině, pečlivě spásáte otavy, abyste měli pěknou zelenou sračku (i když pořád ještě bobkovatou, jak nezapomíná zdůrazňovat služka), a najednou hvizd. Jakože služčin hvizd, protože ten já mám nastudovaný, takže jsem se okamžitě sebral a pospíchal za ním. Trošku nepochopitelně k tomu vchodu, kterým teď kvůli Tonymu nechodíme, ale jako služka tam byla, a když jsem přicválal a pozdravil jsem ji, zírala na mě jako na svatý obrázek. A když jsem znovu pozdravil a postavil jsem se k ohradě, tak jí asi docvaklo, PROČ jsem přiběhl, načež mi sdělila, že ona prý volá psa, protože svině černá opět vzala roha.

Chápete to? Jako největší pitomec pod sluncem se odervete od trávy a úplně zbytečně, protože její milost ráčila použít svolávací hvizd na psa! Notabene na totálně hluchého psa, protože Lakyna služce na pískání sere jako na placatej šutr, a nejinak tomu bylo i dneska, protože po psovi ani stopa, a služka zuřila tak, že se jí i Amík vyhnul obloukem. Jako my jsme samozřejmě už po snídani byli, ona totiž služka nepřišla krmit, nýbrž vylovit ze křoví vrták, protože se chystala předběhnout dědka, co se týče výroby vrátek na mé zahradě. Ale tak naděje umírá poslední, takže jsme poslušně utíkali ke žracím ohrádkám, vzorně jsme se rozestavěli, že opravdu stačilo jen přijít a rozdělit jádro, ale služku naše spartakiáda absolutně nedojímala, protože vyhrabala vrták a za nepřetržitého nadávání na ani nechtějte vědět jakého psa, se otočila a odcházela. A ani mi neřekla, že jsem hodný a šikovný kluk, hnída jedna!

Faktem je, že by nám stejně neměla co rozdat, protože náhradní snídaně se u bažantnice nepěstují, ale tak tu snahu, tu tedy ocenit mohla. A volání LAKYYYYY doprovázené pískáním nám zpestřovalo pobyt něco málo přes hodinu, než služce zatelefonovaly děti, že Lakyna právě přiběhla na sídliště a jestli ji tedy mají chytit. Služka kupodivu řekla pouze „ano“, přestože půl hodiny předtím psala trenérce „kdybys svini černou potkala, zabij ji a hoď do škarpy“, a pak už bylo zase jen ticho a klid.

Vyzvednout nás po obědě přišly ségry a odpolední náplň se mi líbila, protože já jediný nemusel pod sedlo. Po šesti týdnech jsem měl kopyta slušně narostlá, až kovář nechápal, jak je možné, že já mám o tolik delší rohovinu než Amík, a služka se bála, že když mě vytáhne dnes ven, budou mě z přeúhlení bolet nohy, takže volno. Hurá! A jako ani jsem neřval, když jsem zůstal sám ve stáji, dokonce ani když služka přišla. Akorát tedy, mohla mi nasekat trávu, když předem věděla, že já nikam nepůjdu, ono by jí neubylo. Tak aspoň řízky že mi dala, abych nesušil hubu, a já jsem se jí za odměnu vykadil do žrací bedny.

Prostě jsem šikovný kluk, vím to.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: