pátek 2. září 2011

Tak mají suchou jízdárnu, dvounozí. Po mnoha týdnech čekání. Tedy ještě ne tak úplně, ale bohužel už se na jejím povrchu dá najít místo i pro mě, což je velmi nemilé. Takže odpoledne už nás jízdárenský vopruz neminul a bohužel se to týkalo i mě.

Ono počasí je celkově vtipné, protože dnes vytasilo slunečno v plné parádě, byť za poněkud nižších teplot, takže služka na slunci svršky odhazovala a ve stínu je na sebe neméně rychle navlékala. Ale služky naštěstí bylo málo, dneska, protože spolu s trenérkou zmanipulovaly ochotného Nikčina tatínka, aby jim motorovkou upravil bidla.

Bidla jakože na překážky. Chápete to přece: je září, pravděpodobně poslední měsíc sezóny, a dvounozí začínají opravovat skokový materiál. A jestli se počasí bude i nadále předvádět ve zcela stejném režimu, zůstanou nová bidla v kozlíně nejspíš až do příštího jara.

Ale dneska jsme museli, na jízdárnu. Nejdříve práce pod služebně nejmenšími, což se ještě dalo, a já jsem pak čekal na Nikču, která pomáhala služce držet bidla během krácení. Chvíli to vypadalo nadějně, jako že z toho žádná práce nekápne, ale má přání bohužel vyslyšena nebyla a musel jsem pracovat na kruhu, což rozhodně nebylo fér! Přece služka říkala, že nebude riskovat mé přeúhlení, od kování, a že mě bude ten první týden šetřit!

Jako zkoušel jsem šmajdat, jakože hodně, ale na trenérku mé za srdce chytající představení dojem neudělalo, a protože trenérka služce zakázala se na mě dívat, tak záchrana nepřiletěla ani od služky. Takže jsem si odšmatlal kruh, a na konci jsem si směl zacválat, i když fakt jenom chvilečku.

Prostě jsem chudák.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: