neděle 4. září 2011

Služka dnes nejvíc vtipná.
Když šla do stáje, v největším pařáku, zahleděla se na jízdárnu a pronesla cosi ve smyslu, jestli by nestálo za pokus se vykašlat na terén, když už je jízdárna zase o kousek sjízdnější.

Chápete? Je neděle. V neděli se přece nedělá, to zaprvé, a zadruhé je myšlenka jízdárenské tyranizace o to odpornější, notabene když se má jít na jízdárnu i v pondělí. Faktem je, že včera jsme byli v terénu, takže logicky by se jízdárna konat mohla, ale na logiku služce sere Bílý Tesák!

Naštěstí už je školní rok, což v praxi znamená, že děti musí být navráceny domů nejpozději v osm večer, takže služka chtě-nechtě musela jít jezdit odpoledne, kdy ještě opravdu bylo vedro. A pod sedlo se muselo hlavně kvůli kobylce, protože Megy má od náhubku olysalou hlavu, a čím víc jí roste břicho a ostatní špeky, tím víc šedivých vlasů vyráží i trenérce. Ale služka to vymyslela kulantně, abych se já nepředřel (tedy i ona), a že když už se ven musí, tak my pojedeme rovně a maximálně klusem, zatímco Megy s Nikčou zvolí opačný okraj louky a někde se sejdeme.

A fakt že jo. Služka byla spokojená, protože coby dozor na Nikču neustále viděla, stejně jako já na Megy, a zatímco my šli krokem, oni museli klusat. Poté jsme klusali s oba, což byla psina, protože jak jsme se neustále monitorovali, úplně jsem zapomněl řešit tradiční bubáky (a že jich bylo!), a na poslední louce jsme pracovali v protisměru: já střídavě krok a klus, Megy střídavě klus a cval. Služka znalá podvečerního sklonu slunce práci situovala hlavně do stínu, aby kobylka v černé téměř už husté zimní srsti nemusela cválat na sluníčku, a když jsme měli odpracováno, zahlásila služka návrat domů.

A to bylo hodně prima, protože otavy rostou před očima, a když jste patřičně šikovní, tak se na volné otěži i slušně nažerete. Ale bacha na biče!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: