pondělí 5. září 2011

Tak měli dvounozí tři dny suchou jízdárnu.
Měli ve smyslu, že už zase nemají, a hned tak mít nebudou, protože od rána střídavě lilo a chcalo, se zhruba asi dvěma přestávkami, během kterých mrholilo. Jízdárna nenasytně nacucala ještě větší množství vody, než které tam bylo před vyschnutím, a ze služky od samého rána nepadalo nic jiného než „že já kráva včera nebyla přiježďovat!“ Plus nadávky, samozřejmě, ale mezi námi chudáčky koníčky, kdybychom my uměli nadávat, tak to z nás létá také. Teplota notně klesla, od včerejška zhruba o patnáct stupňů, a studená tekoucí voda valící se z nebe nonstop fakt nic moc. Tedy spíš nic, než moc.

Děti zabalené v pláštěnkách a holinkách nás přišly vyzvednout odpoledne a ve stáji jsme zhruba dvě hodiny čekali, jestli se třeba počasí neumoudří, jakože vlahý deštík nebo cokoliv, v čem by se dalo vyjet se začátečníky alespoň zaklusat na louku. Že šlo o čekání marné, nejspíš nemusím zdůrazňovat, takže trenérka se služkou rozhodly, že největší klepalové a zimomřivky (já a Béruš) zůstaneme na noc ve stáji. Paráda!

Služka vyrazila nasekat trávu, abychom měli s Béruš výběr mezi zeleným a senem, a zbytek stáda byl po večeři odveden na pastvinu.

A co bylo absolutně nejvtipnější?

Pár hodin poté pršet přestalo, jakože úplně, do rána nespadla ani kapka, a teplota se zvedla na přijatelných osmnáct nad nulou, takže v podvečer bylo nakonec příjemně vlaho a teplo. Prostě dvounozí absolutně neumí předvídat!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: