úterý 6. září 2011

Vydatné deště naplnily studánku, takže u bažantnice máme vody dostatek, za což jsme rádi, protože otavy nám viditelně prospívají. Hlavně kobylce, k obrovské „radosti“ trenérky.

A nejenom nám otavy prospívají, protože v době naší nepřítomnosti na Amíkově louce sousedi opět přesunuli stádo hřebců nad nás (normálně bydlí pod námi), a jelikož jsme mimo dosah, tak se chodilo opět žrát k nám. Sousedi si se situací hlavu evidentně nelámou, zlepšování (resp. zabezpečování) vlastních zvířat mají těžce na háku, a tak je horní terasa opět spasená a neméně pokaděná (samozřejmě jde o trus divokých prasat, jak jsme byli obeznámeni, neboť ve zdejších krajích disponují divoká prasata koňskými koblížky).

Ono to bylo poměrně vtipné, když jsme přišli jezdit na Amíkovu louku. Jinam se s dětmi bohužel nedalo, a hlavně služka si před sobotními závody potřebovala alespoň jednou zaskákat, a když nás z horní terasy pozdravil strakáč, navíc zrovna jeden z nápadníků naší kobylky (tenhle prokazatelně koule měl), nastala mezi dvounohými panika. Přece jen, kdyby se hřebec pokusil vniknout do našeho kolektivu kvůli kobyle, vyvolal by u Amíka nutnost o Megy bojovat, a vzhledem k faktu, že na koních zrovna seděly služebně nejmladší a zároveň nejmenší děti, by to situaci na bezpečnosti zrovna nepřidalo. Jenom než by trenérka se služkou přiběhly...

Naštěstí hřebec zůstal nahoře, přes lanka se mu nejspíš nechtělo, a služka děkovala Bohu (sama sobě), že je průchod zavřený, protože mela, která by jinak nastala, by se asi do pamětí zapsala nesmazatelně. Že je sousedům fuk, kde se jim potulují hřebci, je otázka jiná; kdybychom jezdit na naše louky nepřišli, nejspíš by stádo chodilo na naše žrát dál bez povšimnutí.

Anebo chodí dál, to je také možné.

Služka si příděl adrenalinu vybrala dvojnásobně, a to když trenérka nahlásila „budeme skákat“. Nejmenší z nás slezli, a když na mě služka usedla, nějak jsem se neobtěžoval probudit se, protože bylo příjemné vlahé počasí a nějaké klusání sem a tam mě opravdu nerajcovalo. Museli jsme zacválat, napříč loukou, a pak že se mají samostatně najet hirda a kolmák. A právě tuhle informaci služka nějak zaspala, takže když Amík zpomalil na opačném konci tratě, čekali tam s Nikčou marně, protože služka nic. Služce bylo divné, proč se nevracejí, takže vznesla dotaz na trenérku, a po instrukci, na KOHO se čeká, mi udělila pobídku, jakože bych se mohl milostivě rozhýbat do tempa přijatelného ke skákání.

Akorát že to od ní bylo naprosto naivní, protože jakmile jsem uviděl, že hurá na hirdu, bez varování jsem zařadil čtyřku a hrrrrr na to! Přece military tempo, tedy přesně to, co mě minulý víkend velmi bavilo, žádné shromáždění a trapné sbírání: pěkně naplno dopředu a skákat z rychlosti! Služku můj přístup viditelně zaskočil, a než mě patřičně zpacifikovala, řítili jsme se rychlostí světla ke kolmáku, a jestli si myslela, že zastavím, tak to se šeredně spletla.

A když pak Amík zahájil druhé kolo, jakože to samé v opačném směru, chtěl jsem utíkat za ním, a jelikož mi to trubka nedovolila, trošku jsem její ksicht protáhnul roštím a takticky jsem se snažil jí vyrvat otěž a získat cenné metry k dobru. Musela najíždět celkem třikrát, než získala relativní nadvládu nad tempem a stylem, ale já se odradit nenechal, a když trenérka nařídila skočit hada, byl jsem štěstím bez sebe, že můžu utíkat a skákat!

Ne však služka, protože ta byla bledá jako smrt, a že prý v jejím případě dnes bohatě stačí. Je fakt blbá! Zrovna, když to začínalo mít šťávu.

Nikča pak z Amíka přesedla na Megy, se kterou si také třikrát skočila, jen aby kobylka nevypadla z kondice. Pravděpodobnost závodění je u Megy nízká, protože všechny naše zkušené děti už se do sedla neposkládají (naštěstí jen kvůli dlouhým nohám, váhově se do kategorie A vejdou), ale trenérka v nitru duše doufá, že někdo přivede závodů schopné dítě a že kobylka bude moci skákat i nadále, protože jí je na vození dětiček škoda.

Osobně bych navrhoval jezdit jen už na military, a to tak, že klidně i bez drezury a parkuru. Mé dnešní natěšení bylo dostatečně pochopitelné, tak doufám, že si to služka vezme k srdci!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: