čtvrtek 8. září 2011

Bude to znít neuvěřitelně, ale opět lilo od samého rána. Takže monitoring, jestli se náhodou neklepeme, ale naštěstí nikoliv, protože i když chčije a chčije, zůstaly snesitelné teploty, takže se to dá přežít. Notabene v pláštěnce, protože tu mi služka nařídila nosit a nepopírám, že jsem podnikl několik pokusů se jí zbavit, protože je podšitá fleecem a je v ní docela teplo.

Služka mi tedy slíbila, že mi koupí ještě jednu, jakože lehkou do tohoto počasí, ale to nic nemění na tom, že pokud jsem zadekovaný, tak nemám šanci testovat sračky, co se týče válení, a to je citelně hrubý nedostatek, notně okrádající mou koňskou existenci.

Už jen fakt, že jsem čistý, mě nenechává chladným, a jestli bude i nadále chcát, deky se hned tak nezbavím.

Béruš opět na noc doma, ale jinak má trenérka radost, kašel se podařilo potlačit průduškovým čajem, takže nebude třeba volat doktora. A samozřejmě bedlivě sledují i nás, především barvu mého sopelu, ale v tomhle směru jsem klidný, mě momentálně kašlat nikdo neuslyší, protože jsem šikovnej kluk.

Odpoledne nás vytáhla do přírody trenérka, s cílem odjezdit dva krátké loty, aby se vystřídali jak začátečníci, tak i pokročilí. Plán krásný, protože s trenérkou absence cválání nehrozí, ale nakonec jsme v plné parádě utřeli, co se týče cvalu, protože všechno nakonec bylo úplně jinak.

První lot byl ryze klusový, právě kvůli služebně mladším jezdcům, takže jsme si pěkně vycapkali hřbitov, a aby to nebylo moc krátké, vrátili jsme se okolo. Poté došlo k výměně posádek, a když už se konečně schylovalo k tempově přijatelnější práci, zazvonil trenérce telefon a poté nastalo „zastavit, stát, čelem vzad, domů!“ a že honem zpátky, že trenérka musí pro auto.

Takže nic. Zase! Sice jsme ven šli, s dětmi, ale pouze na svážnici a pouze klusem, což je prd, a přestože jsme takticky naznačovali, co bychom rádi, naše přání vyslyšena nebyla.

Ach jo!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: