neděle 11. září 2011

Počasí má fakt ještě větší roupy než my sami. Včera nás v Děpoltovicích zaskočilo nejdříve lijákem a posléze dusnem, takže těžko soudit, co bylo protivnější (byť úplně nejvíc nejprotivnějším samozřejmě byl fakt, že jsem tam musel trpět sám). A dnes?

Dusno, pařák, nebe bez mráčku. Tropické hodnoty, takže všechen vyhladovělý hmyz vylétl ze skrýší a jal se z nás vysávat krev v náletech podobným africkým kobylkám, a když vezmete v potaz, že už pilně nasazujeme zimní chlupy, byly tyto teploty dost nepříjemné.

Služka váhala, kdy se mnou vyrazit na vstřebávání kyseliny mléčné, a přestože jsem doufal, že ji vedro od posedlosti vzít mě na pozávodní vycházku odradí, opak byl pravdou. A bohužel odpoledne, protože už je škola, a služce se nechtělo Nikču vracet domů až večer za tmy.

Spolu se mnou musela pastvinu opustit i Megy, za což jsem byl rád, a než nás převedli do stáje a otřeli kartáči, tak stihlo slunce klesnout, což mělo za následek, že služce pak byla ve stínu louky zima. Absurdně vtipná situace, protože tohle se může stát jenom jí! Ale dobře jí tak, neměla vyjíždět jen v tričku.

Co se týče náplně práce, já se opravdu nepředřel, a to zásluhou další služčiny debility (trubka dnes doslova excelovala), protože si ponechala šortky, asi aby jí byla ve stínu u řeky ještě větší zima. A přestože si přes sedlo natáhla mikinu, žádné pohodlí jí ježdění nezaručilo, protože si blbka nevzala ani chapsy.

Kobylka na tom byla podstatně hůř, protože Nikča se oděla ryze jezdecky, a tak došlo k aplikaci modelu minulého: já se služkou kratší cestou, Megy s Nikčou delší, a to podstatně rychleji, než já se služkou. Cválat jsem nemusel, což mi dnes nevadilo, protože teploty byly opravdu na rámec blížícího se podzimu, a když jsme tak se služkou sledovali, jak cválající kobylce a Nikče z trávy vykukují jen hlavy, pronesla služka nahlas „tyvole, Rychlý stripes!“ a od té chvíle chudinku kobylku jinak nenazvala.

Já to říkám pořád, že je blbá.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: