neděle 18. září 2011

Služčino ironické a extra hlasité „už jsem se fakt bála, že nezačne chcát!“ mělo dnes leccos do sebe.

Ráno to vypadalo ještě relativně dobře, když pro nás přišly děti a všechny nás svedly dolů do stáje. Trošku jsme se divili, protože kýble se snídaněmi včera služka přikázala přesunout nahoru, ale ohledně počasí se trefila trenérka: honem nás vzít pod sedlo, než začne pršet.

Služka mileráda přijala nabídku svěřit mě do péče Míši, co se týče pozávodního vstřebávání kyseliny mléčné, takže mi přišla akorát uvařit večeři a snídani na další den a podívat se na nálevku. A rovnou poprosila holky, aby se kvůli mně šlo zpočátku co nejvíc krokem, přestože mám chudinku nožičku naprosto beze změn.

Chápu služčinu starost o mou tělesnou schránku, ale zase jako takhle zmoknout, to byl fakt humus. Slejvák nás dohnal poměrně brzy, ale holky se všemu smály, a když jsme se z protahovací vycházky vrátili do stáje, vynesla trenérka nové nařízení: zůstat vevnitř, třeba se chcanec uklidní. Přece jenom Béruš měl čerstvě vyléčený kašel, tak proč riskovat?

A kecal bych, že jsme za pobyt v suchu nebyli rádi. Děti nám nanosily seno, abychom měli co žvýkat, a protože pršet nepřestávalo a vody se z nebe valilo čím dál víc, rozhodla trenérka, že zůstaneme ve stáji i přes noc, což znamenalo dojít pro Amíka, který byl dopoledne pod sedlem s majitelkou a byl po procházce vrácen na pastvinu. A to už trenérka nadávala jako ďas, na počasí, protože když už klepe jako ratlík Amík, tak už to něco znamená.

Navíc Amík z pastviny přišel s kašlem, což se trenérce tuplem nelíbilo. Dostali jsme podestýlku, nový příděl sena a z naší strany absolutní spokojenost, protože možnost ležet a odpočívat v suchém a měkkém pastvina opravdu neposkytuje.

A co hlavně?

Jízdárna je opět nesjízdná. Hurá!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: