úterý 20. září 2011

Nic proti kontrolám prováděným brzy ráno.
Tedy za předpokladu, že kýžená kontrola nebolí, protože co si budeme namlouvat, takové dlouhé dívání se na nálevku přece bolí naprosto nehorázně.

Ale jako přijít spáchat kontrolu a nenasypat nám snídaně, to už je opravdu úlet, ze strany dvounožců!

Ona se služka tedy vymlouvala, že pospíchá do práce, a že nestíhá nic jiného, než nám sáhnout pod deky, jestli pláštěnky skutečně nepromokly (pořád běží zatěžkávací test, protože na Equichannel.cz byla přesně tato značka uvedena coby šmejd, a to necelý den poté, co je koupila služka). A že zdržování se snídaněmi opravdu ne, notabene když mně to trvá dvojnásobně déle než ostatním.

Tak nakonec za to jako mohu já, jo?
Nic trapnějšího si trubka fakt vymyslet nemohla.

Naštěstí hodinu po služce dorazila majitelka Amíka a ta nám již snídaně rozdala, takže jsme hlady neumřeli, naštěstí. A ještě bych rád zdůraznil, jak nepěkně nám služka vytknula, že tu trávu spásáme děsně pomalu a navíc ne všechnu, a že se máme jít podívat na pastvinu pod námi, abychom viděli skutečně pečlivě odvedenou práci.

To jako že máme žrát plevel a kopřivy? Nebo spásat listí ze stromů, jako stádo pod námi?
Je blbá.

Přes den deště ustaly, takže služka mou pláštěnku odtáhla domů, že mi ji zapošije kolem krku, tak jen doufám, že ji rychle donese zpátky. Abych v případě chcance nedostal tu teplejší, protože to je docela vopruz, když se potíte a zároveň na vás crčí voda.

A odpoledne jízdárna. Nedělám si legraci! Ale za to mohou cirkusáci, protože se tam chtějí ubytovat, a trenérka se šíleně rozzuřila, když jí volali, protože naposledy po nich zůstal takový bordel, že se na jízdárně nedalo dva týdny nic dělat. A že prý než aby povrch zničil cirkus, tak že si ho rozdupáme s předstihem, a fakt jsme tam museli.

Naštěstí to bylo fakt hluboké, takže se jezdilo pokaždé krátce, a jakmile to začalo čvachtat, přemístili jsme se orat jinam. Já byl nejvíc vysmátý, protože já odvozil pouze jednoho začátečníka, a to tak, že jsem se fakt nepředřel, a když se pak mělo skákat, na jednom jediném použitelném místě, sedla si na mě Nikča, protože služka dala přednost funkci „živý buchar“ (místa odskoku a doskoku pokaždé úhledně zadupala, abychom skákali z rovného na rovné). A i já jsem skákal a šel jsem do toho s chutí, takže pokaždé správně, a když po posledním skoku trenérka se služkou prohlásily souběžně „on to má úplně u prdele“, bylo jasné, že já se kvůli téhle výšce opravdu předřít nehodlám. A jelikož se nic vyššího vzhledem k povrchu vyrobit nedalo, byl jsem hlasitě pochválen a konec práce.

Ale úplně nejvíc je krabice dobrot, kterou jsem v sobotu vyhrál. Služka sice držkuje, že pamlsky jsou zbytečný špás, že by lepší byly penízky nebo čokoláda pro jezdce, ale já tento názor nesdílím a sdílet nebudu. Protože trubka v posledních týdnech na mrkev a banány úplně dlabe!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: