čtvrtek 22. září 2011

Jízdárna stále bez cirkusu. Ale nejvíc vtipné je, že na ní neměl stát cirkus, nýbrž kolotoče (přesně takhle vypadá informační deziluze v 21. století), a co ještě, nakonec na ní žádné pouťové atrakce nebudou.

Pánové kolotočáři se o vjezd na jízdárnu pokusili, viz stopy. Varování trenérky, že to je fakt podmáčené a hluboké, začali brát vážně až v momentě, kdy zapadli, a aby vůbec byli schopni vyjet, odházeli na stranu takový ten plácek, kde byly provizorní lavičky a pískoviště pro děti. Takže řeči, jak vše uvedou do původního stavu, byly samozřejmě plané, zůstal po nich bordel, a jejich jediné štěstí je, že díry po zapadnutí relativně zahrabali, protože jinak by trenérka vzteky vyletěla z kůže.

A jakmile se jim podařilo auto vyhrabat, přesunuli se do jiné městské destinace, takže všechny ty cavyky se stěhováním překážek a odmotáváním lanka byly naprosto zbytečné. Ale tak si aspoň trenérka zanadávala, a když už byla v ráži, tak při té příležitosti zavolala i na policajty, protože kromě návštěv koz nám jisté auto krade z jízdárny piliny: přijede, zaparkuje, nakládá a odjede, a jelikož se bystrému dítku podařilo udělat mobilem fotku, tak mají dvounozí k dispozici i poznávací značku.

Ohledně koz musíme zaťukat, protože si našly nový revír. Místo k nám chodí nahoru do obytné zóny a zdevastovaly zahrádku Nikčiny babičky, a to tak že úplně.

U nás nového nic, naštěstí. Služka se na mě odpoledne přišla podívat, jestli jsem v cajku (ona pořád paranoidně čeká, že se mi něco stane), a zatímco já vyfasoval volno (velmi správný přístup), ostatní museli ven. Jezdit potřebovala především trenérka, protože i ona se chystá v sobotu startovat, a tak spolu se Štěpánkou a Anetkou osedlaly Amíka, Béruš a kobylku, a vyrazili na vycházku. Že prý objedou kopec, nahoře pořeší resty s hnojem, zaplatí za posekání pozemků u bažantnice a pak domů.

Služka byla ve stáji se mnou, protože si chystala věci na závody a pak ještě pracovala za barákem, v domnění, že trenérka se do hodiny vrátí, což byla mylná iluze. Trenérka se totiž zakecala a hádejte, na jaké téma. A kdo hádal, že téma bylo „toulající se stádo koz“, ten hádal správně a vyhrává kulaté lízátko! Kozy totiž nelenily a podnikly nájezd na seno schované ve stodole, úplně nahoře na kopci. A nebyla to pěkná podívaná: rozdupáno, roztaháno, posráno, a když přímo před naší trenérkou majitel sena volal majitelce koz, bylo mu odpovězeno tohle:“A jako co já s tím?“

No samozřejmě že nic.
Co bychom asi tak chtěli?
Kozy jsou svobodná zvířata, tak ať se nažerou, kde chtějí. Tedy vyjma nás!

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: