pátek 23. září 2011

Počasí zradilo, dnes nás jízdárna neminula. Ale faktem je, že žádné velké divadlo na ní neproběhlo, protože suchá ještě opravdu není.

Snídani nám naservírovala majitelka Amíka, a jelikož občas i svítilo sluníčko, tak bylo jasné, že dnes nás práce nemine. Akorát počet dětí nás zarazil, odpoledne, protože přišla pouze Nikča. Zavolala nás, provedla akci „ententýky, dva špalíky“, vytáhla z naší skupiny Amíka a Megy a odvedla je pryč.

Tak jako byli jsme z toho patřičně zmatení, já a Béruš, ale na druhou stranu to vypadalo nadějně, jakože oni dva chudáčci schytali černého Petra (práce) a mě s Béruš vopruz pod sedlem mine.

Bohužel se nic takového nekonalo, protože pravým důvodem byl fakt, že nepřišlo ani jedno malé dítě, pomoci Nikče s přivedením koní, a tak musela Nikča vydupávat kopec nadvakrát. A když přišla pro nás, tak jsme s Béruš prostě museli sehrát divadlo, že takhle chodit neumíme, že se sami bojíme, že nás všechno cestou sežere a že ani jeden z nás NEMŮŽE jít první, protože jde o život.

Ve stáji se pro změnu čekalo na trenérku, takže služka místo paranoie, že se něco stane před závodama mně, plašila, že se něco asi stalo trenérce, ale opravdu šlo o planý poplach. Trenérka tak trošku nestíhala, a protože Štěpánku skolila střevní viróza, jezdit šla místo ní Nikča, která zítra na závody pojede coby náhradník (kdyby se Štěpánka nestihla dát do pořádku).

Služka pak sháněla alespoň jedno malé dítě, aby nemusela celou dobu jezdit ona, že prý potřebuje před závody odpočívat, a že si mě vezme tak na čtvrt hodiny, jen zlehka opracovat, zacválat a konec.

A opravdu to dodržela. S Ivou jsem pracoval dvacet minut, spolu v lotu ostatních, a když si mě služka převzala, byl jsem příjemně naladěný, a vše, co po mně chtěla, jsem hravě zvládl ve velmi krátké lhůtě.

Prostě jsem šikovnej kluk. Ale ocas, ten mi mýt šamponem fakt nemusela, to bylo od ní pěkně sprosté.

Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: