sobota 10. března 2007


Ráno se služka přiřítila jako smršť a kmitala jedna radost, jako robot. To říkám pořád, že má vstávat dřív, pak by se nemusela honit. Vynadala mi akorát za tu řepu, když jsem ji hned vyházel z kýble ven.

Zato odpoledne... Poštvala na mne děti. A kdyby jenom to... Šlo se na tu trapnou jízdárnu a tentokrát oba a oba osedlaní. Služka stála uprostřed jízdárny s tím velikým bičem a buzerovala, naštěstí jenom holky. My jsme se kdovíjak nepředřeli, což je její jediný štěstí. Jenom na lehkém přilnutí a ťapat v tempu. Ale jednotlivé chody střídala tak, abychom se nezapotili, cválalo se taky jen jedno kolo na každou ruku... Protože si to holčičky vyškemraly. To je taky zajímavý, frackům vyhoví, ale když já naznačuju, že bych jako hned šel domů, místo změnit směr, tak služka může vyletět z kůže.

Ale jinak dobrý. To cválání se mi líbilo, protože jakmile mi ten dvacetikilovej cvrček dal těma krátkýma nožičkama pobídku, tak jsem mu vzal otěž a hurá předběhnout Amíka. Jenomže tam přilítla služka s bičem, zadupala, tak jsem teda jenom hodil držku a zařadil jsem se zase za Amíka.

Borec sice hlavou nemlátil, ale vytrvale vytrhával Nikče otěž. Služka chvilu vypadala, že si na něho sedne, ale nechtěla si kazit den, takže nic.

Váš kůň




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: