neděle 1. června 2008

Tak včera mi nedošla jistá souvislost: když Amík kulhá, tak na závody pojede Fineček sám chudáček koníček. Sám jakože bez Amíka. Prostě trauma, zajisté to chápete (na rozdíl od služky a trenérky).

Ráno přišla služka. Na neděli docela brzo, ale v neděli se nedělá, že ano, tak jsme radostně přiběhli a ržáli jsme jako sbor. Služka zjistila, že borec nemá nahoře snídani, tak telefonovala trenérce, jestli borce také dolů, načež trenérka prodělala kolaps, protože se domnívala, že se stal nějaký průser. No kdybych býval tušil, co mě čeká, tak budu šikovnější; služka sice okamžitě drapla Amíka a nacpala ho do mojí ohlávky, ale stále ještě neměla vyhráno, protože já chtěl kýbl, nikoliv ohlávku. A tak jsem před služkou takticky mizel a uhýbal, no kdyby neměla lapeného borce, asi by nás tam honila až do večera. Ale zachovala klid, kupodivu, no asi pospíchala.

Ve stáji směšná porce jádra. Na co si to hrajou? Trenérka se mě ale zastala, ale služka byla proti: venku bude pařák jako kráva a teď už by vyšší dávka stejně neměla vliv. No a těch keců! To je snad logické, že budu zelený, když spím v zelené trávě: kdyby mě včera neprali, byl bych hnědý a mohli to tak nechat, protože hnědá se k modrým cajkům hodí. Služka kysele nahodila, že mi klidně tu zelenou podsedlovku dá, ale že na mě nevleze ani na opracovišti, načež se rozvinula debata na téma „pojede služka Z?“ No že prý nepojede, ale nějak to nikdo nebral v potaz. Služčina taktika „licence mám já“ neklapla, protože kolegové z naší domovské stáje byli kvůli ZM na místě o půl hodiny dřív a přihlásili nás všechny najednou, no a trenérka mobilem do Z nadiktovala služku, takže smůla pro služku.

No a vlek... Služka štajgr vzala, ale jen do ruky, že prý mě tam hned vyneseme, bez přemlouvání. Jenomže mně se nějak nechtělo. Mně se vůbec nechtělo... A že nepůjdu. Navíc mě cpali na Amíkovo místo, a já přece nikdy nejel vpravo. Já přece nikdy neviděl vlek... No a při druhém pokusu jsem seskočil z rampy a služka se ocitla v situaci, kdy váhala, jestli si nechat zlomit prsty o hranu vleku nebo pustit vodítko. Prsty vyhrály a byl jsem volný. No a kam jinam jsem mohl jít, když v cestě na dvůr překážel vlek a auto? Tak jsem zamířil do výběhu. Jako v těch přepravních kamaších se šlo špatně a hlavně jsem si pořád šlapal na vodítko, což mě zdržovalo, ale o cíli své cesty jsem měl jasno. Jasno měla i služka, která moc dobře věděla, že výběh je zavřený, a že bych pokračoval dál ve směru nahoru a ono chytit chudáčka koníčka v kilometrovém kopci asi nic snadného, pro dvounožce. Ale Štěpánka mě chytila. Já jsem decentně klusal, ona pádila naplno po mé pravici a sahala po vodítku, zatímco zezadu skandovala služka „chyť hoooo...“, a když Štěpánka lapila, služka jí pomohla kotvit. No a znovu do vleku, a to jsem byl bit, protože jsem naprosto stejným stylem hopnul z rampy a pryč, jenomže služka s tím počítala předem, vyskočila za mnou a vodítkem mi na silnici vysvětlila, že tohle tedy ne. No a musel jsem dovnitř a sám a doprava, chjo.

Super technik služka a super technik trenérka se akorát nemohly dohodnout, jak má být na vleku brzda. Navenek to působilo, že vlek je odbržděný, ale nějak nejelo auto, takže došlo k telefonátu „prosím Tě, jak má být brzda na hängeru?“ a následnému výbuchu smíchu a odpovědi „Vaše starosti bych chtěla mít... Brzda jako ručka v autě“ (samozřejmě že bylo zabržděno, ale to nemá význam komentovat).

Vedro jako kráva. A krávy já nerad... Ve Stružné mi nejdříve drhli zelená místa, takže z mé strany panika (mokrý hadr žere Finy) a po oschnutí přišlo na řadu „Endure žere Finy víc než mokrý hadr“. Ale přežil jsem to. Přežil jsem i opracoviště, kde bylo hodně chudáčků koníčků a žádný borec Amík; sice jsem párkrát vyskočil z oprácka úplně ven, když se kolem řítilo moc větších chudáčků koníčků, ale služka byla vždy na mé straně a chlácholila mě a opracování probíhalo tak, že jsme cválali pouze když bylo někde zcela prázdno.

Služka těsně před Z nestihla prodělat klinickou smrt, protože ji zavolali na start dřív, soutěžící před ní byl škrtnut a rozhodčí to nevěděli. A jako utíkal jsem... Hasičské auto zaparkované u brány mi bylo ukradené a zpruzený jsem nebyl, protože služce strach a hrůza nedovolili na oprácku skočit víc než jeden křížek a jeden kolmáček. Víc ani ťuk, byl jsem pouze odpohybovaný. A první oxer vedl směrem ke koním, takže jsem nasadil dobré tempo a služka si ho už ponechala, a při nájezdech sobě pomáhala hlasem. Jako já jsem věděl, co mám dělat, její úkol byl pouze nepřekážet, takže ta shozená 5A byla její vina, protože čuměla kam nemá a zlomila mě v poslední chvíli do pravého úhle, musel jsem odskočit z jedné nohy. A před poslední kombinací jsem pohodil hlavou a chtěl jsem si trošku hodit hrbem, protože se mi utíkalo fakt dobře.


A podobně jsem se zachoval i s trenérkou, v ZL. První kolo čistě, do rozeskakování nás šlo pět. Ve druhém trenérka zapomněla na korektní tempo, takže nakonec čtvrté místo, ale i tak jsem po absolvování posledního skoku po mohutné pochvaly ze strany trenérky radostně povyskočil a stejně jako se služkou jsem decentně vyhrbil. Tak jako proč ne? A to jsem na oprácku odmítal s trenérkou spolupracovat. Zaprvé mi fakt vadilo množství chudáčků koníčků, protože jsem proti většině byl mrňavý a já se vždycky těsného kontaktu děsně bál, navíc v Aši po mně jedna kobyla vykopla. A zadruhé proč šaškovat na opracovišti? Tak jsem trenérce shazoval oxery a valil jsem oko, že jakože neumím a nechci. Ale tak na kolbišti jsem jí to vynahradil; přece jenom s přihlédnutím na letošní trénink-netrénink jde o slušný výkon, kór v takovém nepopsatelném vedru.


Horko trápilo i dvounožce, protože Stružná na slunečnících nefrčí. Služka má na ksichtě vypálenou masku: jelikož zapomněla čepici, tak nosila šátek, který jí zakrýval část čela, a protože jí sluníčko opálilo pod očima a na lících podél nosu, tak vypadá, jako by jí někdo opařil škraboškou. Mně donesli několikrát vodu, ale fakt nechápu, o co jim jde, když všichni dobře ví, že cizí vodu zásadně pít nebudu. No ani vodu ze stáje, kterou služka přivezla v kanystru, protože jsem nebyl doma. A doma jsem rovněž nepil, proč taky? Ve výběhu určitě voda bude.

Do vleku jsem nastoupil v pohodě, vždyť se jelo domů. Služka byla ráda, že nás policejní hlídka nestavěla, ve vleku byl pařák naprosto krutý, a ani mě doma nenutila žrát. A ve výběhu? Jsem se málem uchlastal a ani mi nevadilo, že v barelu plave ptáček. Tak ptáčkové Finečky nežerou, stejně jako Finečkové nežerou ptáčky (Ivča totiž žalovala služce, když jí vyprávěla, jak opeřence vytahovala z vody, aby nezmizel v mé sající hubě).

Endure fajn. Jak mě tím extrémně důkladně nastříkaly, tak mouchy zuřivě krouží, ale nesednou. Tak aspoň něco, v tom pařáku.

Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku:
odpovědětodpovědět Gravatar

Karolína: před maturou jsem byla naprost...

Karolína: před maturou jsem byla naprosto v pohodě. Mít takové trauma, jako před tím zetkem, tak nikdy neodmaturuju:o)))
odpovědětodpovědět Gravatar

Teda Fine, ty se překonáváš, zvládnout z...

Teda Fine, ty se překonáváš, zvládnout závody bez borce :) a služce gratulace, já když jela své první Z (do ZM jsem neměla koně) měla jsem mžitky před očima, klepala jsem se jak u matury a nakonec došla s 8 trestnými.