pátek 6. června 2008

Jako fakt trapné. Myslím tím rána. Proč mi ho pořád berou? Amíka. Je sice fajn, že má nařízené chladící kůry ve vodě, ale co já tam sám? Zatímco jemu se bolavý kloubek zlepší, tak já nervově chřadnu. Což je samozřejmě negativní, s ohledem na mou psychiku, a dvounožcům je to totálně fuk.

Služka se ráno nějak moc neukazuje. No aby zase něco s trenérkou nekuly, na víkend, nějakou sprosťárnu. S kulhavým Amíkem bych to odskákal trapně jenom já. Dokonce už i služka, která na adresu Amíka málokdy utrousí vlídné slovo, a pokud ano, tak zásadně jedovatě a s dovětky o cestování do Itálie apod., vyměkla. No jako moje služka borce lituje, fakt že jo. Neoslovuje ho „zmrde“, a když se k ní přišourá se záměrem družit se, tak mu nevykládá nic o „kousni mě a já kousnu také, ale kladivem do hlavy“. Když nás před týdnem vedla domů, tak musel jít Amík první, aby mi nešlapal do podkov, a tudíž šla právě vedle něho. A Amíkovi z huby trčelo stéblo trávy, což služka nahlas okomentovala větou „jo cigárko, jo? No pěkně. Jsem nevěděla, že už zase hulíš“. Prostě trapná, jako vždycky. A když u viaduktu Amík zakašlal, tak veledůležitě dodala „Nemáš hulit, frajere. To máš z toho kouření, dobře Ti tak“. Není ona úplně blbá?

Místo služky ráno (tedy dopoledne) přišla trenérka. A musel jsem ven s ní. A jako žádná sranda, neboť s trenérkou v sedle se bubáci moc hlídat nedají, protože ona je všechny hladce přeřve. A bije mě, třeba když se leknu té louže, co tam je už měsíc a půl. A nevysvětlíte jí, že je to jiná louže, nebezpečná. Ale jako přežil jsem to, jsem statečný chudáček koníček. Vyrazili jsme do terénu, vycválat kopec (budu hádat: služčin nápad?), prostě takový malý terénní okruh. Cestou domů jsme se zastavili na ranči, kde se trenérka jak jinak než zakecala (prý navazování kontaktů, což pokaždé smrdí nějakou zradou, pro chudáčky koníčky) a že prý určitě ještě přijedeme. Jako proč?

Domů okolo pole. Ano, právě toho pole, na kterém se na podzim cválává, když je sklizené, tudíž je logické, že jít v klidu a krokem není možné, přestože místo na poli jdeme po silnici. Tak jako samozřejmě vím, že jsme po asfaltu nikdy necválali, to mi trenérka vůbec nemusela nahlas vykládat, ale co kdyby třeba zrovna dneska ano, že ano? Vždyť vyzkoušet se má přece všechno. Ale to je určitě vina služky. Určitě trenérku navedla a trenérka mi na mou taktiku neskočila.

Zbytek dne zevlování. Veget. Na prostřední pastvině, protože plot leží. Služka nenašla odvahu jít ho opravit, protože jakýkoliv kontakt s trávou z ní dělá sípající trosku, což je paráda. Přišla mi nasypat, odpoledne, a nadávala, že jsem nevyžral ráno. No a co jako? Ona by také nevyžrala, po dvou hodinách sám jenom s trenérkou.

Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku:
odpovědětodpovědět Gravatar

Služka vzkazuje, že už nebude chodit do ...

Služka vzkazuje, že už nebude chodit do kůňova deníčku bez Ventolinu. Extrémně hlasité výbuchy smíchu totiž způsobují astmatické záchvaty rychleji, než oblaka travního pylu. Opravdu díky, fakt SUPER!!!
odpovědětodpovědět Gravatar

Milý Fine, už i ve Finsku si všimli, jak...

Milý Fine, už i ve Finsku si všimli, jak moc jsi trápen, proto zde posílám něco pro služku: http://www.acapela-group.com/Greetings/bird-1-b911d9547cfbe