čtvrtek 12. června 2008

Prý se nemám opakovat, v deníčku. Ono se to lehko řekne, ale těžko udělá. Co sem mám cpát, když se de facto nic neděje? Jsem jenom chudáček koníček, přece.

Tudíž obvyklé schéma: ráno trenérka, odpoledne majitelka (ukradení borce kvůli ježdění, tudíž příšerná samota pro mě), poté služka, tentokrát již bez zuřivě kroutícího se hada v ruce. Chodí potichoučku jako duch, nahoru. Vsadím se, že čumí sousedům přes plot, i když to má zakázané, proto to plížení se. Teprve až když zakašlala, tak jsem začal řvát a utíkal jsem jí naproti. Měla z toho haló, že prý nechápe, proč kvůli nám píská na prsty, když stačí tuberácky zachrchlat. A vůbec, co sem leze, když chcípá? Nejenom ona je alergická na kytky a trávy, protože soplí nejen ona, ale i já a dokonce už i Amík. A když už i takový borec, jakým je Amík, tahá nudli a sem tam zakašle, tak by jako bylo od věci problém řešit. Co třeba žádná práce? No?

Bohužel moje služka je masochistický magor. Přišla pro mě, pak dorazily její plíce, které měly zpoždění několika minut, a celou cestu dolů jsme neustále zastavovali, protože podléhala kýchání. Ona na kapesníkách moc nefrčí, protože má nebývalou spotřebu (papírových by oddělala deset během půl hodiny), takže nosí hadrový a aby neměla mokro v kapse, tak frká do trávy. A představte si ten vopruz: co pět kroků, to heeeeepčí, zastavit, frknout dvoumetrový nudel do trávy, utřít rypák a pokračujeme dalších pět kroků. Jako to by mi tolik nevadilo, jenomže ona mi zakazovala žrát. Přitom já bych to krásně stíhal, zastavit, utrhnout, počkat než bude schopná chůze… Kdepak. Místo benevolence a pochopení služka akorát zuřila, čímž si zvyšovala kýchání i kašel, a nadávala. Měla by se šetřit, po zdravotní stránce. Co třeba přestat jezdit, na chudáčkovi koníčkovi? Minimálně do prvního mrazu?

Trubka bohužel na ježdění trvala. Pucovala mě s rouškou na hubě a pyskovala, že jsem z jedné strany zelený. Blik… Někomu to ještě pár let potrvá, než zjistí, že tráva jiná než zelená nebude. Ale asi fakt nebyla ve své kůži, protože mi tou kostkou od Farnamu netrimovala zimní srst, ze zádě. Trubka si totiž zapomněla foukačku, doma, a když jsme vyjížděli, tak rozdýchávala záchvat a na rovinu mi řekla, že jestli ji jednou jedinkrát naseru, že mě zmlátí. No a pak mám být klidný a vyrovnaný.

Pracovali jsme u dechovky, zhruba půl hodiny. Cestou tam jsem opět mastil jako namydlený blesk, Finečky žral pouze rybník. Vlastně ani nevím proč, ale přišel mi krajně podezřelý, takže jsem vyhlásil poplach, ale bez vedlejších manévrů. U dechovky jsme hodně cválali, je tam posekáno, a zpočátku to byl těžký boj, protože čúza trvala na tom, že k cestě budu cválat na levou nohu. Dvakrát jsem s ní vystřelil téměř kalupem, dvakrát mě vzala zpátky a museli jsme se vrátit: fakt trapný. Takže potřetí tedy ano, na levou, pomalu. Jenomže u lesa v trávě ležel srnec a evidentně se lekl víc než já, a služka málem vystoupila ze sedla. Vlastně by mi měla poděkovat, že jsem zůstal stát, protože kdybych dál cválal trapně na levou nohu, tak by musela domů pěšky.

Cválali jsme dvakrát, tu lehčí dechovku, a poté ještě i dole po obvodu. Opět jsem vystřelil kalupem, opět zpátky a opět znovu… Co to je za móres? A ještě si vymyslela jednu sviňárnu: když capluju, tak udělí „zastavit stát“. A to je snad její nejtrapnější nápad všech dob. Dokážete si představit, jak dlouho pak trvá ujít deset metrů? Nakonec jsme k té prudké dechovce došli: nejdřív nahoru klusem, poté půl cvalem a půl klusem. A jako fakt jsem dřel, potil jsem. Služka prokládala pochvaly házením soplů po okolí, takže pokud by nás někdo stopoval, měl by snadnou práci.

Cestou domů pouze úterní bubák (balík), ale už ne tolik, a pak v té poslední budově u silnice. Tam vycházel pán, ze dveří, a mně se to vůbec nelíbilo. Služka viděla, že shora jede traktor s valníkem, takže místo drastického pobídnutí vpřed zvolila obrat zpátky, což jsem si vyložil jako záminku k panickému útěku před bubákem. No tak se kousek projela, ale fakt jenom kousek, přece jenom prchat od domova není úplně dobrý nápad. Ale jako ve střehu jsem byl pořád, i když mi pak bubáka ukázala a vysvětlovala mi, že Finy nežere. Ona ví prd, co je pro chudáčky koníčky nebezpečné.

Cestou do stáje jsme potkali Amíka, jak jde nahoru do výběhu. No a jestli si služka fakt myslela, že sežeru večeři, tak to se fakt spletla. Tak jako ďobal jsem, ale jak jsem se pořád škubal, že chci za borcem, tak mi toho většina z huby vypadla na zem. Služka zkoušela trapné fígle: zavřela mi dveře, abych neviděl na dvůr, pak tam se mnou byla, jakože nejsem opuštěný… Jako jo, funguje to, ale ne dneska. Poznamenala cosi ve smyslu, že koupí vitamínové injekce a bude je po mně střílet, aby si ulevila, ale to jí nezbaštím. Tutově neumí střílet.

Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku:
odpovědětodpovědět Gravatar

evika: Amík je ČT (matka A1/1, otec Wate...

evika: Amík je ČT (matka A1/1, otec Watergate). Ale ta půlka vollbluta se v něm nezapře, stejně jako paličatý a nedobytný charakter otce:o)
odpovědětodpovědět Gravatar

tak snad nebudu jako trapná:-)) Ale baví...

tak snad nebudu jako trapná:-)) Ale baví mě to moc a chodím si tady zvedat náladu pravidelně, vlastně skoro denně. Jsem taky služka, dost neschopná ludra, od chudáčka kobylky,kterou všechno žere a moc a všude hodně hodně bubáků. Kobylka Kellinka je anděl, ale ty hnusní lidé ze stáje tvrdí, že je magor, protože lítá po zadních a provokuje ostatní. Vůbec nechápou, že když je někdo ex dostihák, tak má na to nárok. Aspoň že služka má pochopení, ale jinak je dost trapná, nedokáže pochopit, že se z kroku startuje do trysku a těm jejim trapným pokusům o brždění jako že Kelinko pššššt se smějou všichni... tož zdravíme z Prahy Finečka a Amíka borce. P.s. co je to za rasu Amíček? Ne snad klusák? Kelinka je totiž klusačka nejnádhernější nejhodnější ha ha ihahááá
odpovědětodpovědět Gravatar

Tady je to vždycky taková pohoda. Fakt r...

Tady je to vždycky taková pohoda. Fakt rána jistoty, když má člověk blbou náladu, tak tohle ji spraví :-)).
odpovědětodpovědět Gravatar

po delší době jsem zavítala za Finečkem ...

po delší době jsem zavítala za Finečkem a klobouk dolů, úžasné jako vždy, báječně se bavím, díky :-)