neděle 25. března 2007

Služka je lhářka. Už pátým rokem se holedbá, že v neděli se nedělá a že koníčky mají taky v neděli volno. Výsledek? Ona LŽEEEEEEE…!!! Jako ona přiklusala už v půl osmé ráno, nutila mne zhltat snídani, a když jsem se místo žraní odloudal do rohu řehtat na borce (přes háj, koleje a zahrádku až do okna Amíkovy stáje), tak mi nadávala a hned mne sprostě odvedla dolů. Tušil jsem zradu, ale místo hodinového navážení vody jsme vyrazili někam úplně dopryč, hrůůůzaaaa….

A to jsem ještě dostal vynadáno, že na sobě mám asi čtyřicet osm kilo bláta. A co jako čekala, služka? Že budu stát na celonočním lijáku bez bahenního obalu? Je fakt blbá. Místo aby uznala, že tohle nemá cenu odstraňovat, se na mě lačně vrhla s Amíkovo železným hřbílkem. To jako s tím ŽELEZNÝM! Takovej podraz… A já se nemohl bránit. Jako jednou jsem zkusil kopnout, ale herda, kterou jsem bezprostředně po svém taktním vyjádření názoru obdržel, mne málem přizabila. No ona je vrah, koníčků. A ještě pyskovala, že jsem čuně, že to nestihne, že vezme hadici a osprchuje mne ledovou vodou… Asi budeme s borcem kontaktovat paní Kubišovou. No Amík odvedle situaci bedlivě sledoval a zvědavostí si asi do krku otlačil díru, protože stěna boxu je docela vysoká…

Po zbytek čištění jsem byl nejhodnější hodný koníček, protože tohle opravdu bylo o život. To je tak, když služce rupne v bedně. Ani jsem na ni nešlápnul, ba ani do ní nedrcnul, a když zavelela ustup, tak jsem místo jednoho decentního krůčku udělal hned tři. A výsledek, za mé vzorné chování? Šestnáctikilometrový výlet!! No úplně celý jsem z toho byl nakřivo. Nevím, čeho se snažila dosáhnout, když mne vypucovala, protože jsem tím pádem byl opět víc bílý a ona bílý koníčky nesnáší, přece… Je divná.

V cíli výletu už jsem několikrát byl, ale pokaždé pakec. Jsou tam koně, se kterými se nesmím čuchat a kousat přes plot, nesmím tam na úvazovišti kopytem vyhrabat metrovou díru, nesmím řvát „kde jste kdo, já jsem tadyyy a uuplně sáááám“. Takže jsem tušil, kam přesně jedeme, ale kdybyste to viděli, těch bubáků, po cestě… Poprvé jsem dostal vylágoš ještě mezi garážemi, přestože tam číhal nefalšovaný bubák-gang. Služka tentokrát netroškařila a vzala si modrý bič, ale ne tágo (dostihový), nýbrž ten tvrdší. Mlela něco o tom, že „to je JEJÍ holeň“ (na to bych sám fakt nepřišel… blbko), a že jestli se mi nelíbí holeň, tak že mi ji předvede bičem. Takže jsem utřel, co se týče útěků po pleci, asi jen dvakrát se mi povedlo obloukem vyvrátit hlavu a relativně blízko se přiblížit směru domů.

Tyranka mě nutila klusat městem. Já samozřejmě auta znám, jízdárna leží vedle frekventované silnice, ale služka prostě nechápe, že to jsou úplně jiná auta… Párkrát jsem vyzkoušel vyskočit ze silnice, i pobídky holení kvůli kanálům jsem ignoroval, a když na mne zaútočil kočárek s dítětem, tak už byla sprostá. A že jestli prý ještě jednou provedu obrat o 180° kvůli kočárku, tak že mi dá pěstí. No co jsem mohl dělat? Kdyby si tu pěst o mne zlomila, tak by mi pak nemohla nosit kýble.

Fakt mne štvala. Potencionální nebezpečí v podobě dělníka s motorovou pilou nebrala vážně, dokonce ho ještě pozdravila, a všudypřítomných pahýlů zpřelámaných stromů v ostrých zatáčkách svážnice by si bez mé přítomnosti ani nevšimla!!! Snažně jsem před nimi uskakoval, abych nás chránil, ale sklidil jsem akorát vulgární palbu. Měla by být ráda, že jsem jakožto útočiště volil ty nejhlubší louže, kde voda a sračky stříkaly metr vysoko, protože tam se žádný ten bubák neodvážil!

Pravdou je, že mi bahno párkrát chytilo nohu, takže jsem MUSEL začít utíkat, ale služka opět nepochopila záslužnost a ostré tempo mi rázně zatrhla. No hlavně že mne na okraji města nutila klusat svižně, držka jedna, a když jsem se snažil po asfaltu cválat, tak mě pro změnu brala zpátky. No ona fakt neví, co by ještě chtěla. Abych lítal jako Megeřin Pegas, či co?

Ovšem cíl „výletu“ až na několik výjimek neměl chybu. Vehementně jsem se dosažení místa činu bránil, protože z obou stran cesty nebývale strašilo, a to zřejmě docela hodně, protože služka cestou zpátky šla přede mnou. Sice jsem tím pádem nezlobil, protože bylo jasné, že bubáci v případě útoku sežerou ji a hodné koníčky nechají na pokoji, ale jí pro změnu strašně vadilo, že jdu v jejích stopách. Několikrát mne přetlačila na druhou stranu metrového bláta anebo obří louže, ale jakmile se otočila, okamžitě jsem jí hopnul zpět za zadek. Semtam málem žuchla do kaluže anebo se zapíchla do bahna, ale já za to nemůžu, to ti bubáci vzadu, kteří měli spadeno na mne… A na svážnici číhala další nebezpečná věc! Služka mi chlácholivě vysvětlovala, že to je zaběhlý jezevčík, ale všichni víme, že byla podělaná víc než já. No jí se to machrovalo, když seděla metr a půl nad zemí. Ale kdyby ta dlouhá a chlupatá věc vyskočila, to by se panečku divila!

Lidé, za kterými služka přijela, měli narozdíl od ní vychování. Přivítali mne s jásotem a s pokřikem „no nazdar, Fíno, tak co? Co tvoje služka? Zase tě štve, že jo?“
No kdyby jenom to, ach jo… Si nedovedete představit, co jsem cestou k nim vytrpěl.

(pokračování pod čarou)




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku:
odpovědětodpovědět Gravatar

Supr, tak to si rozumíme, já ani rychlej...

Supr, tak to si rozumíme, já ani rychleji nechci :o))) Jak bych pak fotil ;o)
odpovědětodpovědět Gravatar

Fluff: bič ti služka nedá, tím by si zat...

Fluff: bič ti služka nedá, tím by si zatloukla hřebíky do rakve. Ale jestli se pojede jenom krokem, tak se budu courat, takže ti stejně bude spílat, že se vleču, ihahahaaa
odpovědětodpovědět Gravatar

Jen trénuj Fino. Ty to ještě nevíš, ale ...

Jen trénuj Fino. Ty to ještě nevíš, ale chystáme se služkou docela zajímací výlet na jednu blízkou horu. A jelikož služka jede na Aminovi, je Ti doufám jasné, koho poneseš ty? Ale buď v klidu, já bičík nevlastním. Zato mrkev z Moravy bude jako obvykle ;o))
odpovědětodpovědět Gravatar

ehm, Fino, tak som začul nejaké slová mô...

ehm, Fino, tak som začul nejaké slová môjho granulonosiča kltka o mrkve. A že je dobrá na nervy pred bubákmi. Tak vydrž ;o)