*

Služka mě samozřejmě abnormálně pomluvila, že na nevybuchlém torpédu by se cítila bezpečněji a další trapné kydy, ale ti lidi evidentně byli na mé straně, protože mi nabídli tolik suchého pečiva, kolik služka nedonese za celý týden. A tak to má být! Žádné pečivo myším, nýbrž koníčkům chudáčkům! Akorát čuchat přes ohradník mi zase zatrhla, a jakmile jsem se pokoušel společně s koňmi za plotem také utíkat, tak mne brzdila. Vůbec nemá pochopení pro seznamku, a když jsem pak opuštěn volal na jakoukoliv spřízněnou duši, tak se mi smáli, že kvíkám jako velryba. No a co? Náhodou to umím skvěle. Když je krásné počasí, slyší mne služka až domů, ale stejně s ní svědomí nepohne. Prý stačí, že si lidi na sídlišti nestěžujou. Je krutá.

Jenom ten hänger mne kapku zarazil, ale chyběl tam Amík, takže jsem nikam nejel. Ale ti žlutí koně ano. Byli sympatičtí, oba, ti by se moc líbili borcovi Amíkovi. Jakožto skupina by zařídili služce „prima odpoledne“, spočívající v honičkách všeho druhu. Teda jako služka je podstatně dravější, když potřebuje lapit Amíka, kdežto tihle lidi se chovali ohleduplně a slušně. Neřvali, neodháněli, a když jsem stádo pomohl zavést do uzavřeného prostoru, nikdo po koních nemetal kousky hlíny. Naopak ti lidi byli tišší a bez stresů se snažili přiblížit ke kobylce. Faktem je, že ona jim neskákala po hlavě a nezakusovala se do nich, ale i tak doufám, že si z tohoto přístupu služka vezme patřičné ponaučení. Po hodině sice kobylku a vodítko propojili, ale dalších třicet minut nemohli přesvědčit tříletka, aby se držel té kobyly. On totiž neznal chození na vodítku. Báječně to dával lidem najevo, a když jsem se překotně snažil jeho excelentní stavění se na zadní kopírovat, služka se mi zrádně pověsila na hlavu. Fakt nemá smysl pro hru, všechno mi zkazíííí… No ani ti dva lidi neměli pochopení a vzpínajícího se puberťáka nepustili, ani když s nimi smýkal po celé zahrádce. Taková Radka, ta by okamžitě Amíkovo vodítko uvolnila z ruky, a hned by se konala pořádná honičkáááááá…. Pěkně ocasy nahoru a davaj Žilina, pokud možno co nejvíce kilometrů daleko ve vražedném tempu. S vlajícími vodítky se sice utíká blbě, ale za tu legraci to rozhodně stojí. Byste nevěřili, co všechno jsou pak lidé ochotni absolvovat, ihahahaaaaa…

Zdrhačka se nejenže nekonala, ale ani nastupování žlutých koní do přívěsu nebylo drama. Takový Montík, bývalý kolega, by všem ukázal, co všechno lze během zavádění do vozíku vymyslet. Je to jednoduchý recept: pokud to trénujete „jen tak“, nastupujete dovnitř bez problémů (popř. si roztrhnete nohu, aby to nebyla nuda), a pokud se jede na závody, tak tam nevlezete, ani kdyby vevnitř seděl Pan Oves a ukazoval vám ty nejbáječnější pochoutky. Montík měl lidi vycvičené. Když se kvůli němu nakládalo o hodinu dřív, zalezl dovnitř na druhý pokus, a takový Hasan, ten byl ještě skvělejší: pokoušeli se ho zavést jako prvního, a když protáhnul služku štěrkem po břiše, přesvědčili tříletka, aby nastoupil první. Hasan pak na služku nečekal, protáhnul ji štěrkem znovu a hrrrr do hängeru. Byla to legrace, protože byl zamotaný v lonži, na které vlekl služku, a poté odmítal z přívěsu vystoupit, aby mu Sevík nikam mezitím neujel.

Dával jsem služce mockrát najevo, že je čas jet domů, ale to by musela být trošku inteligentnější. Kdybych jen býval tušil, že to je záminka k další návštěvě. Také vás nutí chodit po schodech? Mě služka ano. Je jich tam asi 50, a ona z toho má děsné haló, jak dumám, jak a kam se kterou nohou. Ale nahoře jsem dostal hodně tvrdých housek, které ta potvora ukradla tamtěm chudáčkům koníkům. Že se nestydí…

Druhá návštěva mi pro změnu naservírovala cukr, což taky nebylo špatný. Služka mne půjčila svému kámošovi, kterého znám, a pak předstírala, že ona jde domů beze mne. A samozřejmě se mi smáli, když jsem ji volal… Je ubohá. Celý den pod sedlem, skoro 5 hodin bez pasení… no brutální přístup ke koníčkovi.

Ale po návratu domů mi nanosila hooooodně sena a byla tam se mnou, aby mne borec Amík nemohl usurpovat. Borec jí to ale vrátil, když se jí pokusil vzít čáru, a zkroutil jí tím ruku. Prý přišla o půlku nehtu a v tom, který zůstal, má štěnici. Nechápu, co je to za móresy mít pod nehtem štěnice, ale faktem je, že se žrádlem se tentokrát překonala. Tak aspoň něco. Jen doufám, že ji choutky na podobné akce přejdou aspoň na měsíc.

Váš kůň




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: