sobota 31. března 2007

No dneska byla rychlejší služka, na bubáky. Viděla je pokaždé dřív než já, takže stíhala přibrzdit a připravit se na mnou bezprostřední reakci. A jako viděla dobře, všechny zalehnuté srny a číhající kmeny stromů a útočící listy ze stromů... Ale stejně, i když mě má na pomůckách (jak se pokaždé ujišťuje), stejně to není záruka, že akce dopadne zdárně. Ona totiž nemůže tušit, za kterou z těch srn se já rozběhnu, pokud jich je víc. Je tolik variant, když se před vámi rozprchne stádo, a to svádí k tomu se rozhodnout opravdu na poslední chvíli, kam, jak a na kterou stranu v plné rychlosti uskočit.

Služka měla dneska seskakovací. Zvolila trasu, aby se trapně střídalo do kopce, z kopce, a protože leckde byl terén porušený jarem, tak než aby riskovala má divadla, raději všude lezla první po svých. Takže nebyl důvod se vzrušovat, k jejímu překvapení jsem všude vlezl a do všeho vstoupil bez jediného zaváhání. I do té strouhy, která se mne vloni pokusila sežrat nejméně dva týdny, než velká voda vzala odnesla kus břehu a přechod se stal neschůdným. No jsem hodný koníček, jak jinak.

Akorát zpátky si vymyslela zradu. Vystoupala se mnou vršek, ze kterého se už jezdí po zadku, a nahoře mne místo odstartování do kalupu nutila jít krokem s hlavou dolů. Se asi pomátla, ne? Tady??

No bránil jsem se, takže ruce má určitě o pár milimetrů delší. Fakt jí hrabe. V oračce nad střelnicí krokem!!! No kdo to kdy viděl? Ještě s těmi blbými výmluvami, že je moc brzo. Trapná. Je fakt trapná.

Váš kůň



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: