z původního deníku

27.02.2002
středa

Pana koně jsem ráno požádala, aby neodcházel moc daleko, že možná půjdeme jezdit.

A s Móňou jsme se byly zeptat Radky, jestli by, než přijde jaro a teplo, nevzala Klárčinu Píšťalku k sobě do stáje. Aby Móňa mohla s Píšťalkou začít pracovat co nejdřív, protože čekáním na rekonstrukci boxu na Klondaiku ztratíme zbytečně hodně času. Radka na to, že se rozmyslí, tak doufáme, že kladně. Koneckonců aspoň by Amík nebyl věčně sám, což pro koně také není zdravé.

Když mi pak Móňa oznámila, že jedeme na Mlýnce, trefil mě málem šlak. Neměla jsem energii vydrbávat bahno z medvědí srsti mého zvířete, takže jsem mu akorát vyčistila hlavu a místa, kde sedí sedlo. Jinak Boban vypadal jako cigánská hajtra; zaschlá, rozcuchaná a bahnitá srst, každý chlup na jinou stranu, slepence, chuchvalce, bodláky… A s „tímhle“ jsem přijela mezi oholené a vypiglované dostiháky:-)

Ale naštěstí nejvíc perlil Amík, konkrétně kozlováním a luxusní svíčkou při nasedání. Nějak se otrkal, chudáček, a jestli tohle dělává i Radce… Raději nevědět. Móňa se samozřejmě nedala a její výchovné efekty byly slyšet široko daleko.

Bobánek byl akční po svém. Zprvu vůbec nechtěl dopředu, ale kousek před dostihovkou si vzpomněl na špatně vylízané žlaby dostiháků, probral se a zrychlil.

A už líná. Začíná mu houfně vypadávat srst, takže se blíží jaro. Ani nevím, jestli mám být ráda.

(zdroj: http://www.bobanek.bloguje.cz/)



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: