neděle 31. května 2009

No fakt že jo, závody. Takže výhrůžky nebyly plané. Ráno pro nás přišly děti a svedly nás dolů kompletně všechny: akorát že po snídani byli Béruš a Gogo posláni na pastvinu u bažantnice, zatímco já s Amíkem jsme byli podrobováni krvežíznivému zaplétání hřívy a ocasu. No kde jde spravedlnost? Vymřela, bez pochyby. (Navíc já jsem si stejně půlku zadku podělal, než jsme dojeli.)

A ani u nakládání mě nenechali provést oblíbený manévr: jakože nastupuji, a těsně před tím, než mi za zadkem zaklapnou, to přehodnotím a rychle vycouvám. Služka mi to zkazila! Služka nařídila mě chytit za zadkem a do vleku natlačit. No a já se nechal, takže zrada. Ale zase jako síť plná trávy super, lepší než seno. Aspoň občas na nás dvounožci myslí, protože tohle museli pižlat srpem. Tupým srpem, který služka schovává, aby prý měla zbraně, až dojde k nejhoršímu (spolu se srpem má v bedně i velké kladivo).

Stružná je blízko, takže než jsme se rozkoukali, tak už nás vykládali z vleku ven. Služka složitě řešila, jestli se nabalit nebo ne, protože jí samozřejmě byla zima a nějak nehodlala trávit co nejvíc času v mém sedle. To je ukázkový případ sobectví: poslat na oprácko dítě a sama si válet šunky, s výmluvou „fotím“. Ale jako naštěstí jsou ve Stružné dvě místa, kde lze opracovávat, a když jsme s Amíkem na tom spodním, kde nebývá víc než 2-3 cizí chudáčkové koníčkové, tak je to pohoda. Visím Amíkovi v ocase a je mi fuk, kdo na mně sedí, takže základní opracování jsem absolvoval pod Ivou, a na horní opracoviště už si mě vzala služka.


A nevypadala dobře, spíš naopak. A zkoušela mě zaprodat: nabízela mě každému, kdo má licenci, jestli si prý nechtějí zajet druhou soutěž, se mnou. Ale nikdo nechtěl. Proč jako? A když mě cpala trenérce, tak ta jí to vysvětlila rázně:“Pojedeš a ne*er mě.“ Takže služka musela nejen na oprácko, ale i do parkuru. A opracoviště je pokaždé zvýšený adrenalin, protože já se panicky bojím cizích chudáčků koníčků, služka se panicky bojí mého bojení se cizích chudáčků koníčků, a dohromady jsme panická dvojka. A jako trenérka hodlala s Amíkem skákat, což pokaždé znamenalo, že mi Amík utekl k překážce veprostřed, takže psycho.

Trenérka pak trvala na tom, aby si služka aspoň jednou skočila, a ať prý jede za Amíkem, aby to měla snazší ohledně probíjení se cizími chudáčky koníčky. Takže služka zatnula zuby a hopli jsme kolmák. A bez ztrát na životech. A že prý ještě oxer, aspoň jednou, ať si služka hopne, a tak mě služka navedla a hopli jsme oxer. Vtipná však byla výška toho oxeru (120cm), takže z mé strany pořádné zacvičení hřbetem, a ze služčiny pořádné zacvičení její sebevědomím, akorát že opačně. Prodělala zpětnou klinickou smrt a rezignovala, a že už je jí všechno jedno. Trenérka ji vybídla ještě k jednomu hopnutí, protože mezitím vrátili oxer na korektní výšku, ale odpovědí byl pouze služčin hrobový výraz. Služce to prostě nějak neklapalo: zapsali ji až na konec startky, nikoliv na začátek (aby to měla rychleji za sebou a stihla všechny fotit), a než se na ni dostalo...


Ale jako přežila to. Sice mi vyhrožovala, že jestli začnu vyhazovat, že mi to vrátí i s úroky, ale copak se dalo někde vyhazovat? Parkur byl postavený fikaně, prudké točení za každým doskokem, kurz cik-cak a hodně překážek našikmo, aby se nedaly skákat z fleku. Služka mě kupodivu nebrzdila, naopak mě nechala utíkat, a nebýt jejího zapomenutí, kde je trojka, kvůli čemuž jsme zbytečně najeli velký oblouk, tak bychom se možná vešli do limitu. Na druhou stranu je jeden trestný bod zlepšením, posledně to bylo trestných za čas pět.

Amík v téhle soutěži startoval také, s trenérkou. Popravdě nevíme, kdo z nás skončil lépe, protože i on měl jeden trestný za čas, a protože se trenérce jeho výkon líbil, dala mu volno, a že v další soutěži budu startovat už jen já. No kde je spravedlnost? Služce se mezitím vrátila barva a chopila se svých foťáků, zatímco já byl odvelen zpátky na oprácko a tentokrát jsem tam skákat musel. Trenérka na mě seděla letos podruhé, takže jsme si pár věcí ohledně spolupráce museli vyjasnit, ale prý pochvala, co se týče ovladatelnosti. I služka mi složila poklonu, co se týče obratů v parkuru.


Trenérka plánovala zajet nejlepší čas, což se jí ne úplně vyplatilo, protože skákat šejdrem nejsem zvyklý a poslal jsem k zemi jedno bidlo. O ne zrovna lehkém kurzu však svědčil fakt, že do rozeskakování postoupilo pouze pět startujících, z nichž žádný nedokončil čistě (kromě shozených bidel došlo i ke karambolům a excelentním kaskadérským kouskům), a tak jsme byli dekorováni jakožto sedmí v pořadí. Na začátek sezóny slušný výsledek, s ohledem na počet skokových hodin tuplem. I služka se cítila dobře a že možná ještě někdy pojede.

Oproti původním plánům jsme domů dojeli až kolem páté, takže jít k bažantnici již nemělo smysl. Holky mezitím přivedly Goga s Béruš, vyfasovali jsme večeře a konečně padla.

Jako kde je ta mrkev? Po dnešku bychom si ji zasloužili, ne?

Váš chudáček koníček





(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku:
odpovědětodpovědět Gravatar

yudetha: s těmi kamašemi to je prekérka....

yudetha: s těmi kamašemi to je prekérka. Už třikrát mi oprácku okulhal kvůli kamaším: dvakrát zrnko písku, jednou osina z trávy. Takže mu je budeme nasazovat jen do parkuru, a to samé zvony. Ale doposud jsme nepřišli na to, jak to uvést do praxe. Asi bude potřeba speciální dítě s alarmem, protože kromě dvou foťáků ty kamaše a zvony v mém batohu byly!:o)
odpovědětodpovědět Gravatar

koukam ze sluzka byla tak mimo ze nenasa...

koukam ze sluzka byla tak mimo ze nenasadila ani kamase, teda chudacek konicek a jeho krive nozicky!