z původního deníku

21.05.2002
úterý

Plán „Siven“ klapl, jsme jako tým opravdu šikovné.

Majitel nám dovolil ho vyzkoušet na lonži, a první, čeho jsem se od Sivena dočkala, byl hryzanec, ale opravdu zákeřný. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, a jestli čekal něco menšího, než kopanec, tak se krutě spletl. Ale držky házet umí, to se mu musí přiznat. Naštěstí je uvázaný na dvou řetězech, z každé strany má jeden, což jeho nelibost značně znevýhodňuje.

Móňa se domnívá, že k Sivenovi vůbec nikdo nechodí, že ho ani nikdo nečistí, protože jako jediný kůň má dlouhou zimní srst, je huňatý jako medvídek.

Potrápili jsme ho Móňou i na lonži, i když mně přišlo, že je nejvíc vyvalený z toho, že je venku. Klepaly se mu nohy a extrémně všechno řešil, jako kdyby mimo stáj už dva roky nebyl. A řval jako kráva, kam ho vedeme a co s ním bude. Bylo to legrační, je fakt maličkej, proti Bobánkovi, budou dobrá dvojka.

Horší bylo ukecat majitele, pořád trval na moje dojíždění, že prý jezdí autobusy a že až budou nějaké výsledky, pak mi ho možná přestěhuje. Ale my byly s Móňou připravené, perfektní argumenty (čas, nové prostředí k otrkání se, možnost práce s ostatními mladými koňmi, podmínky atd.). Už jsem nedoufala, že se nám to podaří, ale nakonec kývnul. A ať prý tedy box u Radky postavím (na Klondaik Sivena nastěhovat nemůžu, protože majitel se nemá rád s Jiřím).

Chtělo se mi tancovat štěstím, ale včas jsem se uklidnila, protože stále není vyhráno.

Bobánka jsem viděla přesně tři minuty. Kdyby tak věděl, že ho vlastně podvádím:D

(zdroj: http://www.bobanek.bloguje.cz/)



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: