úterý 7. října 2008

Zase remcala, čúza. Jakože moje služka. Proč celý den čumíme dole u sena? Že prý kdybychom se laskavě odebrali o pár pater výš, tak se můžeme pást. A rozloučit se s tou loukou, zároveň.

No jako přišli jsme o pastvinu. Nepřísluší mi situaci rozebírat, protože jsem jenom kůň (chudáček koníček), navíc věc je jasná jako facka: urvat nám co nejvíc z toho mála malička, co máme, a mít z toho o to větší potěšení. Pro novou majitelku tahle louka znamená plivanec na mapě, pro nás dva-tři chudáčky koníčky o měsíce pastvy méně. Kampak se podělo „tak jsme se dohodli a rozdělili jsme si to, aby ti vaši koníci měli pastvinu“?

Smutný příklad vztahu ke zvířatům, protože tohle zdravotně odpískám já. No co: služka poprosí Ježíška o pořádnou kosu a bude po večerech sekávat chudáčkovi koníčkovi travičku. Akorát pro mě vopruz, protože si ji budu muset vozit já sám.

Služčina panika týkající se Radovánek vrcholí. Její budovatelské úsilí je den ode dne zajímavější: ve výběhu přibývají vnitřní ohrady a ubývají ty původní. Že prý odstavná plocha pro neskokany a diváky; Kaštánek samozřejmě vyrazil na průzkum a samozřejmě nevěděl, kudy zpátky, takže služka opět vyplýtvala svou denní příděl vulgarit a že prý proč se tomu diví. Jako čemu? Je blbá.

Ale jako jinak vegáč. Sice jsme pod sedlo museli, i když ne všichni: Evina s dětmi dolů stáhla mě a kobylku, a museli jsme ještě se Sevíkem na jízdárnu. Vopruz jasnej, ale bez ryku a řevu trenérky se to dalo přežít bez úhon. A pak navážet vodu, což se dalo čekat. Služka mě přišla pohladit, to je pravda, ale bez mrkve, takže vůbec chodit nemusela. Se divím, že vůbec pustila z ruky kladivo, nic jiného než tlučení do hřebíků pro ni neexistuje; to bouchání jsme poslouchali, dokud nebyla tma jako v pytli.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: