úterý 27. září 2011

     Nerad bych to zakřiknul, ale s příchodem babího léta jako by se začalo blýskat na lepší časy. Kromě sluníčkového počasí, které je velmi příjemné i přes houstnoucí zimní srst, i dvounožci dávají přednost zcela jiným činnostem, než je mučení a týrání chudáčků koníčků pod sedlem. A ještě k tomu na jízdárně, protože už podezřele dlouho nelilo, což obzvláště letos není normální.  

     Místo toho prima klidový režim. Jako služka ráno přišla, to je pravda, a já se za ní hned hnal v domnění, že bude snídaně, ale ona mi akorát zamávala a pak už si všímala jen vrtáku, palice a kladiva, protože tohle všechno včetně nového kůlu potřebovala dovléct dozadu, kde nám tak trošku uhnila ohrada. Nechápu, proč je důležitější výměna dřeva před žracím procesem chudáčků koníčků, a dožadoval jsem se pozornosti velmi razantně, ale ona mi akorát dala mrkev (slovy JEDNU!) a pak se věnovala ryze svým záležitostem.  

     A začala tím, že chtěla přejít louku suchá, takže si přes boty natáhla igelitové tašky, a když udělala první tři kroky, tak asi nemusím zdůrazňovat, jaká panika mezi námi vypukla. Největší stres ze služčiny divné a šustící chůze měl Béruš, který okamžitě vyhlásil stupeň ohrožení číslo jedna a jal se ho řešit útěkem, načež se přidal Amík a posléze i kobylka. Pouze já jsem váhal, protože já jsem na služčiny bubákoidní móresy zvyklý, od ní mě už nic nepřekvapí, a hlavně jsem chtěl mrkev, ale prostě když kolektiv propadá panice, tak bych měl držet basu s nimi.  

     Zkrátka nesmírně složité rozhodování, hned po ránu. A pak nemám být psychicky labilní!   Služka si došustila do zadní části pastviny, a i když si igelitky sundala, stejně se jí Béruš bál. Neustále se na služku chodil dívat, pokaždé se nenápadně přišoural a bedlivě ji sledoval, z čehož jsem byl poněkud nervózní já, protože ona i když je trubka, tak je pořád ještě MOJE služka, a tak jsem se snažil před Béruš postavit a zahrazovat mu cestu. A jak jsme se tam přetlačovali, tak nás služka neustále vyhazovala, a když mezi nás vběhl Amík a zrovna přátelsky a přívětivě se netvářil, tak už služce přetekl pohár trpělivosti a doslova nás vyhnala. 

     A tohle mám za svou dobrotu! Za sobotní snahu!! Za oddanost a věrnost!!!  

     A jako Béruš mě pořádně zlobil, protože i když jsme museli zezadu utéct, stejně pořád za služkou dolézal a pokukoval po ní, a to se mi fakt nelíbilo.  

     Snídani jsme naštěstí dostali, protože posléze dorazila majitelka Amíka a rozdala nám kýble. Že Béruš ztratil jeden zateplovák, vůbec neřešila, přitom ležel opodál na cestičce, ale služka ho během dne našla a odnesla pověsit na sušák.  

     Služka s námi strávila celý den. Nadšená z naší těsné přítomnosti zrovna nebyla, protože nás neustále posílala „někam“ a že prý jsme kreténi, protože máme žrát trávu a ne jí čumět pod ruce, jenomže nám to prostě nedalo. A nenadávala jenom na nás, protože nejenom ona využila krásné počasí k opravě a rekonstrukcím; u sousedů se také budovalo, a tak celý boží den poslouchala řev a křik zdola, místo zpěvu ptactva a šumění větru, a rovněž řehtání opuštěného chudáčka poníčka pod námi (asi průserář-útěkář, a případný otec hříběte naší Megy, pokud se mu srpnový průnik do naší ohrady podařil se vším všudy).   

     A odpoledne jsme ani nemuseli do stáje, na večeři, protože nám ji přivezla dovážková služka „trenérka & spol.“ Prostě servis se vším všudy!  

     Váš chudáček koníček

FAJN 11-09-27 01

FAJN 11-09-27 02




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: