sobota 24. září 2011

     Takže závody. Doufejme, že letos poslední, protože tohle mě fakt silně nebaví, trčet půl dne někde v čudu a makat. A ne jednou, protože dneska jsme oba museli odskákat parkury dva, a co ještě hůř, v mém případě nešlo ani o jeden dětský!

     Pravdou je, že služka brala ohled na mou skoro již zimní srst, takže v tomhle směru se mnou zacházela velmi slušně. Opracovávala nejvíc v kroku, aneb její trapné přesýpací hodiny, a až dvacet minut před startem mě násilně nacpala na opracoviště, kde bylo bohužel narváno, protože krásné slunečné počasí zvýšilo návštěvnost. A podle toho také opracování vypadalo, protože když mě navedla na křížek, na kterém tam trénovala cizí holčina, tak jsem byl velmi překvapen, co se to po mně vlastně chce. A co bylo úplně nejvíc, vynadáno dostala služka, přestože tentokrát pobízela poctivě. Trenérka ji sprdla jako malého haranta, ať přes malé skoky vůbec nechodím, protože na ně zvysoka seru, a že si akorát tak zvrtnu hnátu a pojedeme domů.  

     A tak se služka pokoušela najet na oxer. Po šestém pokusu, kdy jí neustále někdo vjížděl do dráhy, nebo jí neumožnil mě otočit, protože já se v panice, že mě pošlapou anebo pokopou, pokoušel vyskočit z opracoviště pryč, se jí nakonec podařilo se vecpat do uličky a najet. A tentokrát bylo služčino překvapení větší než moje, protože oxer měřil poctivý metr, a jak jsem se hezky rozběhnul, hned po doskoku jsem si MUSEL vyhrbit. A jelikož služka slíbila, že pojede v kratších třmenech, byť v nich neumí držet balanc, tak málem vystoupila, a že prý se na tohle může zvysoka něco.  

     První parkur mě bavil, a to jakože hodně. Služka se nechala strhnout mým nadšením, přestože počet čistých kont z třicítky soutěžících činil přesně čtyři, a že na ten poslední skok, který 3 pole vyštycovalo (bubák na distanci), si najedeme jakože fakt pořádně. Akorát že služka netušila, že druhým chybovacím místem je kolmák číslo šest, velmi zrádný v nájezdu, a jelikož to bylo doprava, vykašlala se služka na oblouček a zatočila hned. A bidlo sletělo, a bylo po nadějích. Služce chybí do sbírky ofiko modrá mašle, ale nakonec by měla být za chybu ráda, protože jsem byl o šest vteřin rychlejší než limit a za čisté konto bych dostal zelenou.  

     Nejinak si vedl Amík s trenérkou, protože i oni shodili šestku, jen s rozdílem, že trenérka se opravdu snažila najíždět pečlivě a nic neriskovala. Bohužel parkur byl vzhledem k obtížnosti nesmírně náročný, jak na točení, tak i na profily, což jasně dokazoval počet čistých absolvování.

FAJN 11-09-24 x01   

     Vtipné je, že jsme s Amíkem skončili za sebou, v celkovém pořadí, protože já byl vzhledem ke stanovenému limitu moc rychlý, zatímco Amík moc pomalý (plus stejná chyba na stejném skoku).  

     Po prohlídce dalšího parkuru služka viditelně zbledla a vypadalo to, že puding, který předtím tak nadšeně sežrala, vrhne u vodního příkopu. Služka se do tohoto stupně přihlásila hlavně proto, že chtěla pokořit vlastní hranice, a protože na jaře tady ve Stružné byl právě tento parkur postavený velmi jednoduše, rozhodla se to risknout. A její překvapení, že to nejenže je vysoké jako kráva, ale že tam jsou různé typy profilů a k dovršení všeho poctivá BEDNA, tedy něco, přes co by neskákala, ani kdyby jí hrozili zastřelením, nemělo mezí.  

     A podle toho vypadalo opracování. Koncentrace nulová, skákat se ani nepokoušela, protože to, co bylo postavené na oprácku, se neslučovalo s jejími základními životními funkcemi, a když si jí pak trenérka zavolala, že je třeba dávat bacha i na jedničce, protože tam se hodně chybuje právě proto, že první skok nikdo nebere vážně, chtěla se jít odhlásit. A jak o tom hlasitě spekulovala, tak najednou zjistila, že za chvilku jde, takže hektický návrat na oprácko, aspoň si obcválat, plus prosba směrovaná k trenérce, jestli by nešlo od bullfinche hlasitě zavolat HOP. Abych to prý slyšel hlavně já, což trenérku málem porazilo, ale poslušně tam fakt šla, a pak už nás volali.  

     A tak stojíme, proti věži rozhodčích, a služka čeká, až zazvoní. A pořád nic, pořád nic, a to už jsem byl nervózní i já, a až pak si blbka všimla, že mám nasazenou masku, takže panika největší. A velké díky rozhodčím, že nás nevyrazili ihned, bez zazvonění; navíc kdyby zazvonili, tak služka by pobídla a jeli bychom v masce. Jako mně skákat v masce nevadí, já jsem zvyklý, ale páni rozhodčí by se s námi ihned rozloučili, za nepovolenou výstroj, a bylo by nejen po srandě, ale i po strachu z bedny.  

     A právě bedna služku paralyzovala. První oxer jsme skočili v pořádku; sice jsem křísl, ale podařilo se, přestože to bylo hnusné točení doleva, a tam mi služka ještě pomáhala. Ale pak zhasla jako svíčka, takže další nájezd jsem musel řešit sám a bidlo letělo, ale ani to ji neprobralo. Sice pobízela, ale nějak jsme se nemohli shodnout, a čím víc se blížila bedna, tím byly nájezdy kostrbatější, a co ještě hůř, začala mě podvědomě brzdit. A to se mi nelíbilo.   Ještěže mě zpátky nebrala i před bednou, protože tam bych se jí na to zvysoka vykašlal, a silně pochybuji, že by využila práva pokusit se znovu.

FAJN 11-09-24 x02

     Takže v parkuru jsem to nejvíc oddřel já a tak doufám, že mi tuhle duševní újmu vykompenzuje pořádným přídělem banánů a mrkve!  

     Ale na její obranu, služka nebyla jediná, kdo se dnes v parkuru tak trošku pokakal (jak prohlásila trenérka). Štěpánce se přesednutí z poníka na Amíka také úplně nepovedlo, ale na rozdíl od služky zelenou mašli získala.  

     Zde by se hodil dodatek ve stylu „kyš, kyš, kyš, služko!“, jenomže ona touží po reparátu. A to se mi hodně nelíbí, protože pracovat i v říjnu, to už je fakt vopruz.  

     Neexistuje nějaký zákon na ochranu závodících chudáčků koníčků?  

     Váš chudáček koníček

 

FAJN 11-09-24 x03

FAJN 11-09-24 x04




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: