pátek 30. září 2011

      Počasí nabírá na intenzitě, dneska bylo fakt horko. Ale zase služka nám pořádně rozšířila místečko, na které se chodíme chladit, takže se tam v pohodě vejdeme a dokonce i vleže. Služka se totiž vyžívá v boji s kopřivami, a pokaždé, kdy do nich řeže kosou a ony na ni ty tlusté a o pořádný kus vyšší kopřivy padají, nadává jim do zelených sviní. V takové chvíli je naprosto optimální přijít, postavit se jí za záda a se zájmem čekat, co se bude dít, protože ona pak nemůže pracovat a soptí a roztlačuje mě pryč a tak. A čím víc nás odhání, tím intenzivněji se na ni my tlačíme.  

     Také není od věci si kousek od ní lehnout, protože ona je pak nervózní, že nečekaně vstanete a spácháte na sobě bebí.  

     Akorát tedy zavřít poslední terasu nám fakt nemusela. Co z toho má za emoce?  

     Takhle sprostě narušovat migraci chudáčků koníčků a odůvodňovat to faktem, že sousedka opět prokázala, že jí je ohleduplnost a zdravý rozum naprosto cizí. Sousedka ví, že mezi sebou máme kobylku, ale i přesto přemístila stádo hřebců nad nás, a samozřejmě jak jinak než bez elektriky v plotě, takže jeden z nich podlezl plot a jal se žrát trávu v terase mezi naší a jejich pastvinou, zatímco druhý se s podlézáním neobtěžoval a žral ji přímo přes pásku.

30092011214

30092011215

     Tohle je totiž naprosto normální přístup. Před pěti lety se sousedčin hřebec skrz náš dřevěný plot serval s Amíkem a Amík je od té doby slepý na jedno oko, tak proč si situaci nezopakovat, že ano? Notabene necelý měsíc poté, co jeden z jejích hřebců podlezl až k nám, a zrovna v době, kdy se kobylka říjila. Omluva žádná, ignorace telefonátů zajištěná, prostě ukázkový příklad, jak se mají chovat a především zabezpečovat hřebci.  

     A kdo to odnesl? Ano, my. Máme o jednu terasu na žraní méně, což není fér! Služka nám totiž nechce dopřát žádnou běhací legraci, o tom to je. Asi nám závidí.  

     Odpoledne bohužel jízdárna. A protože je jízdárna sjízdná zase o kousek víc než předtím, tak tentokrát trenérka postavila překážky tři a že vyzkoušíme, jak na tom holky jsou, co se týče závodů v Mariánkách, protože tam se má jet stupňovaná obtížnost do 100cm. Holky se nám trošku bály, ale my jsme s Amíkem projevili obrovskou míru tolerance a pochopení a nenechali jsme je v tom.

     A proč?
     Protože jsme hodní a šikovní kluci.
     Což vyžaduje pořádný příděl mrkve a banánů; o líbání kopyt nikdo nestojí!  

     Váš chudáček koníček

P1430556

P1430552




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: