neděle 2. října 2011

     Nevíme, který chytrolín naplánoval ježdění na dopoledne, ale víme, že nechybělo málo a mohlo z toho krásně sejít. Protože potulující se hřebci ráno zaparkovali před naším vchodem, a jak tak stáli před bidly, které mezi elektrickou a dřevěnou ohradou vymezují mezivchod o šíři cca tří metrů, mohl se Amík pominout, že na ně nedosáhne.

     Ale za to může moje služka! Služka mezivchod vybudovala přesně pro tyhle účely: elektriku u nás a dřevo zvenku, aby případné návštěvy sousedovic koní skončily v bezpečí před branou. Amík z toho nadšený nebyl, protože se chtěl o jedinou kobylku ve stádě statečně bít, ale smůla, protože přišly děti a provedly manévr „cizí zahnat nahoru“ a „s našimi honem dolů“.

     Amík se snažil vyjednávat. Dával velmi okatě najevo, že ohlávka s vodítkem je to poslední, o co momentálně stojí, ale Míša s Ivou ho naprosto sprostě a zrádně ukecaly na kýbl s jádrem, a dolů jsme museli všichni.

     Děti jsou o historkách s volně potulujícími se hřebci obeznámené, protože tohle všechno už jsme tady měli, ale naštěstí se ti dva nevrátili a přesun proběhl v pohodě. Trenérka odpoledne zašla za majitelkou a ve vší slušnosti ji upozornila na fakt, že hřebci se toulají mimo ohradu a že by nebylo od věci situaci začít řešit, a reakcí jí byla otázka „Ale vy máte v plotě elektriku, ne?“

     Z čehož vyplývá, že pokud my máme elektrický plot, není nutné cokoliv řešit. Včetně faktu, že z boku pastviny je ohrada dřevěná a že skrz naší dřevěnou ohradu před pěti lety sousedovic Lirton vyrazil Amíkovi oko. Ale tihle hřebci prý za kobylami nechodí, jak byla trenérka majitelkou poučena!

     Že by hřebci toužili po nás, když za kobylami nechodí? Nebo proč byli ráno u našeho vchodu?
     Asi že jsem tak krásně bílý. Ale jako připouštět se opravdu nenechám, to už mám letos za sebou.

     Bohužel ani náš stres z hřebců nebyl brán v potaz a museli jsme na jízdárnu, úplně všichni. Služka vyrukovala s drezurním sedlem, prý že si konečně zapřiježďuje, když už je na čem, a nastala velmi prekérní situace, protože neměla žádnou tenkou podsedlovku (hlavně že doma jich má deset). A hádejte, jaká na ni zbyla!

     Ano, zelená je správná odpověď.

     A jako když už zelená, tak celé ježdění zelené. A prudil jsem, a když jsem se nakonec podsadil, nedal jsem služce ani miligram zadarmo, takže se nadřela jako pes a mně svítá naděje, že mě nebude chtít minimálně týden vidět. Tedy co se týče sedla, s kýblem ať klidně manipuluje dál, u toho jí snad bolavé ruce a stehna vadit nebudou.

     A asi bych nechtěl být hadem. Jako být chudáčkem koníčkem je velmi prekérní situace, ale hadi to mají naprosto jasně mnohem horší, co se týče manipulace ze strany mé služky.

     Faktem je, že se na hady nevrhá s kartáčem a hřbílkem, ale když jsme dnes viděli, jakým způsobem nebohou užovku hladkou tahala z bobů... Užovka totiž usoudila, že svatého Michala již bylo a že je nejvyšší čas zazimovat, akorát ubytovat se mezi služčiným nářadím nebylo úplně chytré. Služka má na pro tyhle případy oko (je schopna se leknout klikatě barevného vodítka v trávě), hada zmerčila dřív, než stáhla plachtu a samozřejmě se ho pokusila chytit, aby ho mohla ukázat trenérce.

     To totiž dvounozí normálně dělají, že si ukazují hady. Chvíli to vypadalo, že užovku přetrhne, a pak že užovka pokouše služku, ale jedna nula pro služku, protože tentokrát si dávala bacha. Užovku uklidila do barelu a zkoušela ji fotit, akorát že absolutně vytočený a rozzuřený had jí neustále útočil na objektiv foťáku, a do toho jsme my zvědavě strkali čumáky, takže služka barel přikryla a na focení se vykašlala.

     A světe div se, z kapsy jí vypadl banán. Sice tvrdila, že to byla její svačina, ale ona určitě kecá. A jako dávat kousek Beruškovi fakt nemusela!

     Váš chudáček koníček

P1430592

P1430623




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: